Článek
Takže necítíte tlak, že se teď od vás očekává nějaký příspěvek v každém utkání?
Nejde na to myslet. Člověk sice může chtít body, ale někdy přijde zápas, kdy nevyjde nic. V Liberci mám štěstí na spoluhráče, bez nich bych žádnou sérii nedržel. Ať už jsem měl na začátku jako centra Buldu (Michal Bulíř), nebo po jeho odchodu do Ruska pak Filina (Tomáš Filippi), který taky skvěle tvoří hru a umí nachystat šanci. Lencíka (Radan Lenc) máme na pravém křídle, to je poctivec a hodně dobrý útočník do koncovky.
Jak určující je pro váš výkon osobní pohoda?
Má velký vliv, stejně jako důvěra trenéra. Dostávám spoustu času na ledě, hraju každou přesilovku, bez toho by ty body taky nepřibývaly. Daří se celému týmu a já z toho těžím, je to jedno s druhým. Nechci něco zakřiknout, ale Liberec řadím mezi nejlepší kluby, za které jsem kdy hrál.
| Nejdelší série s kanadským bodem |
|---|
| Vladimír Růžička st. Slavia |
| 30 utkání 57 (20+37) v sezoně 1995/96, 8.–38. kolo |
| Jaroslav Bednář Slavia |
| 23 utkání 45 (18+27) v sezoně 2008/09, 23.–51. kolo |
| Marek Kvapil Liberec |
| 20 utkání 36 (12+24) v sezoně 2018/19, 3.–24. kolo |
| Pozn.: Kvapilova série stále trvá. |
Vedle Dynama Moskva, kde jste v letech 2012 a 2013 zažil triumfy v KHL?
Asi tak, ty zmíněné roky v Rusku a letošní sezona za Bílé Tygry byly moje nejlepší v kariéře. Doufám jen, že to bude i týmově dobré období. Statistiky jsou na nic, když se nevyhrává.
Extraligový rekord drží Vladimír Růžička, který v polovině 90. let bodoval ve třiceti utkáních po sobě. Troufnete si ho překonat?
Když Růža udělal rekordní šňůru, hrál se trochu jiný hokej než dnes, ale neshazoval bych to. Taková série má váhu a já se jeho rekordu ještě ani nepřiblížil. První polovinu sezony jsem měl fakt výbornou, držet to takhle dál ale bude těžký. Kluci mě občas popichujou, ale důležitější jsou výhry. Kanadské body nemám jako prioritu.
Růžička vás trénoval kdysi na Slavii. Jak na to vzpomínáte?
Vytáhl mě z juniorky do áčka, a než jsem odešel za oceán, byl na mě hodně přísný. Pamatuju si, že když jsem tam přišel, měl jsem sevřený zadek a jezdil jsem nahoru dolů ve čtvrté lajně. Dělal jsem přesně to, co nakreslil, nedovolil jsem si ani pípnout nebo udělat něco jinak. Už tehdy měl obrovský respekt, hráči pod ním dělají, co se řekne.
Přesně za měsíc vám bude 34 let. Cítíte, že s věkem přišlo i víc klidu?
Jak jsem starší, tak neřeším některé věci tolik jako dřív, kdy jsem chtěl mít za každou cenu dobrou sezonu, abych se dostal někam ven. Dostával jsem sám sebe pod tlak. Teď se snažím hokej víc užít a ohromně mě baví. Dřív jsem se do něj musel nutit, abych odevzdal maximum a nezklamal lidi. Teď chodím na led s chutí a jde mi to tak nějak samo.
Přesto vás ještě některé věci dokážou vytočit...
Myslím, že hlavně na kluky v lajně jsem dost náročný, až mě to někdy mrzí. Někdy mě namíchne, co se to na ledě spáchalo, tak to hned řeknu. Ale snad všichni vědí, že to není nic osobního, za pár minut už šlapeme dál. Jsem takhle tvrdý i na sebe, a když něco udělám špatně, někdy si třeba i nahlas nadávám.
Co vy a česká reprezentace? Pro Karjalu jste důvěru nedostal. Věříte, že ve čtvrtek se objevíte v nominaci na Channel 1 Cup?
Snažím se soustředit jen na Liberec, taky potřebuju být zdravý, abych mohl mužstvu pomoct. Záleží na trenéru Říhovi, trend je dávat šanci mladým hráčům a tyhle turnaje jsou na to jako stavěný.
