Článek
Ještě na konci listopadu jste dal v Litvínově gól v dresu Komety a o týden později na stejném stadionu skóroval znovu, ale už v barvách Vervy. Jak se vše seběhlo?
Bylo to z hlavy pana Zábranského. Řekl mi, že mluvil s generálním manažerem Litvínova Jirkou Šlégrem, který o mě stál. Přemýšlel jsem nad tím a došel k názoru, že je to vlastně docela super. Nechtěl jsem být v týmu, kde jsem cítil, že důvěra v moje schopnosti není taková. A já chtěl v Litvínově hrát. Bavili jsme se s Jirkou už v létě, ale tehdy to bohužel nedopadlo.
Takže jste ani moc dlouho neváhal?
Vůbec. Po rozhovoru s Liborem jsem nabyl dojmu, že tohle bude lepší možná i pro obě strany. I když si myslím, že v Brně udělali chybu, když mě pustili. Snad budu mít pravdu. (úsměv)
Do Brna jste dorazil s nálepkou střelce, ale v úvodu sezony vám to tam příliš nepadalo. Na první gól ze hry jste čekal docela dlouho...
V loňské sezóně jsem si ve Slovanu Bratislava prošel zraněním kyčle. Dlouho jsem nehrál, zmeškal hodně tréninků a trénoval pak nad rámec normální sezonní zátěže. I když jsem byl v létě už zdravý a trénoval, nemohl jsem ještě spoustu věcí dělat na sto procent. Přitom já byl zvyklý trénovat, takže mě to hodně omezovalo. Od toho se odvíjel i můj pomalý začátek. V Brně jim už asi došla trpělivost, což na jednu stranu chápu.
Někteří fandové Komety váš odchod nesli dost nelibě. Zaskočilo vás to?
Psala mi to nejprve mamka s přítelkyní, a i já si pak něco přečetl. Bylo to zajímavé, určitě jsem nečekal takovou reakci.
Objevili se i lidé, kteří by raději viděli v Kometě vás než Tomáše Plekance.
Je to samozřejmě příjemný pocit, ale Pleky je vynikající hráč. Když v Brně odehraje hodně zápasů, bude pro tým opravdu obrovskou pomocí!
V Litvínově jste hokejově vyrostl. Jaký je to pocit hrát zase doma?
Parádní. Od prvního dne, kdy jsem do Litvínova přišel, na mě padla taková domácí pohoda. Nikde jinde jsem ji nezažil, i když jsem hrával ve výborných organizacích. Ale doma je prostě doma. Já tady mám navíc byt, kamarády z dětství, rodinu, všechny svoje blízké.
Co se v klubu všechno změnilo, co jste byl v zahraničí?
Stadion vypadá trochu jinak, zčásti i kabiny. Ale někteří kluci tady už tenkrát hrávali. Viktor Hübl, Tráva (Michal Trávníček), Franta Pinc dělal kustoda...
Zažil jste povedený návrat. Hned v prvním zápase proti Liberci jste vstřelil gól a ke všemu vítězný. Litvínov navíc deklasoval Bílé Tygry 6:2...
Je skvělé, že jsme si vyšlápli na takový tým, protože patří k favoritům na titul. Hrají zodpovědně, útočně, o to cennější vítězství je. Zápas jsem si maximálně užil. Nastoupil jsem v lajně s Kubou Petružálkem, se kterým jsem odehrál v dorostu i juniorech spoustu zápasů.
A spolupráci jste úspěšně oprášili.
Je prostě super, když máte k sobě někoho, o němž víte, že si spolu na ledě vyhovíte. To mění úplně zážitek ze hry.
Na zdi před vchodem do kabiny máte vylepená různá motta. Líbí se vám?
Ty jsou ve většině kabin. Někdo to má vylepené, někdo zase napsané přímo na zdi, jako třeba v Brně. Jde o moderní věc.
Brno má ambice na mistrovský hattrick. Nemrzí vás z tohoto pohledu odchod z Komety?
Kometa má silný tým, ale ten je tady na jednu stranu taky, přestože se nemůžeme srovnávat v ambicích s Brnem, ale popereme se o to. Tréninky mají šťávu. Pár lidí můžeme překvapit.
Zmiňoval jste trable s kyčlí, které vás provázely v loňském ročníku ve Slovanu. Nakonec vás vyřadily na půl roku ze hry, kdy jste vlastně začal mít potíže?
Stalo se mi to v předsezonním zápase proti Zlínu. Hrál jsem s tím dál až do prosince. I tohle je jedna z věcí, proč se mi v Brně tolik nedařilo. Za tu dobu, co jsem hrál prakticky na jedné noze, jsem si totiž vybudoval špatné herní návyky. Člověk je pak musí odbourat, když už se může hýbat.
Co s kyčlí přesně bylo?
Prasklé labrum, což je takový prstenec kolem kloubu. Znám spoustu kluků, kteří tento zákrok podstoupili a jsou teď úplně v pohodě. Nejde o nic extra závažného, ale každé tělo se s tím vyrovnává jinak. Operovali mě v únoru, poté jsem měl šest týdnů berle a nemohl nohu vůbec zatěžovat. Pak jsem se učil na ni dávat nějakou váhu. Byl to strašně divný pocit. Momentálně už žádnou limitaci necítím, do schodů vyjdu úplně bez bolesti. Jsem si jistý, že jsem přešel za pomyslnou čáru a všechno se začne o dost zlepšovat.
