Je Velký pátek, velký den. Můj den! smál se Jágr po galapředstavení. Co řekl o své účasti na MS?

Hele, dneska je Velký pátek, je velký den. Můj den. Když je takový den, člověk by se neměl ničemu divit. Celý den jsem byl v kostele, na zápas jsem šel rovnou z něj. A ukázalo se to.

Je to jedna z mých cestiček v mém životě. Nedávám tomu větší význam než vítězství ve Stanley Cupu. Všechno má svoje začátky, svoje konce. Všechno na sebe navazuje. Bez Stanley Cupu bych tady třeba nebyl. O těch věcech nepřemýšlím, beru život, jaký je. Snažím se užívat den po dni. Hele, denně umře v průměru 280 tisíc lidí. Takže pojďme si užívat každého dne, který tady máme.

Vy jste to nečekali? (usměje se)

Já jo! Já jsem věřil. (směje se) Mám skvělého nahrávače Plekyho (Tomáše Plekance), Láďa Zikmund je obrovský bojovník, všechny puky vybojuje a dá je Plekymu. A on přihraje. Po nocích jsem trénovat střelbu, takže jsme se doplňovali.

Jde hlavně o to, že jsem hokej pořádně nehrál celý rok. Vlastně dva roky. Protože ani v Calgary jsem toho moc neodehrál. A v sedmačtyřiceti nehrát dva roky, to ztratí jakýkoliv hráč. To by bylo těžké i pro Maria Lemieuxe nebo Wayna Gretzkého se vrátit. Odehrál jsem v základní části jenom čtyři zápasy, potom začalo play off. A znovu jsem se zranil. I když jsem to nikomu neříkal...

Až potom postupem času jsem se do toho dostával, měl jsem čas trénovat. I po nocích. Věřím totiž, že čím víc trénuješ, tím lepší budeš. Jenom jsem čekal na svoji příležitost. Nevěřím, že někdo jiný trénoval dvakrát denně s olověnými vestami. Takže jsem věděl, že se to musí ukázat. Byla to jenom otázka času.

Bylo to těžký. Moc lidí nám pravděpodobně na začátku sezony šanci nedávalo. Možná jsme neměli ani takové hráče, jak všichni říkali. Ale já jsem pořád věřil. I celé vedení. Že s hráči, které tady máme, se postupem roku budeme zlepšovat a tu nejlepší formu budeme mít v play off a v baráži, což se nám taky ukázalo. Myslím si, že to byl správný krok.

Kdyby nám to někdo řekl po prvních dvou kolech, asi bychom tomu nevěřili. Tehdy jsme neměli ani bod a skóre 0:7. Ale u nás v kabině jsme si pořád věřili. Věděli jsme, že jsme nehráli špatně, akorát jsme nehráli moc chytře. Extraligové týmy nám daly školu. To nám ale paradoxně pomohlo a poučili jsme se. Začali jsme hrát úplně jinak.

Všechny čtyři lajny hrály výborně od začátku. I když byla spousta hráčů, kteří chtěli mít větší čas na ledě, snažil jsem se to nějak držet v normách. Snažil jsem se klukům vysvětlit, že na to, abys hrál agresivní hokej po celých šedesát minut proti extraligovým týmům, musíš mít čtyři pětky, které budou mít krátká střídání a pojedou furt nadoraz. Nejde hrát na dvě tři lajny, to nejde zvládnout v klíčových momentech. A ukázalo se, že to byla pravda. Nemáme tak trpělivé hráče, máme jinou kvalitu, jiný systém. Takže musíme hrát agresivně celé utkání, na to potřebujeme čtyři lajny. Na to je třeba dobrá fyzička, což si myslím, že jsme měli.

Já jsem pořád unavený, o tom to není. To, že je člověk unavený, ještě neznamená, že nebude dávat góly. Důležité je, jak vám pomůžou parťáci. Je to i o štěstí. Měl jsem konečně šanci trénovat. Abych byl upřímný, ztrácel jsem kila. Už nemám 120, ale mám 112, 111 kilo. Osm kilo je znát. A jsem rád, že jsem neztrácel sílu. Takže jsem se cítil rychlejší a rychlejší, i když to třeba nevypadá.

Abych byl upřímný, poslední dny jsem přemýšlel, co dál. Jedna věc je se do extraligy dostat, druhá pak v ní sezonu odehrát důstojně. Jako majitel už musím přemýšlet jinak než hokejisté. Hrozně rád bych se věnoval jenom hokeji, ale to nejde. V mojí hlavě toho šrotuje mnohem víc než u hokejistů.

Uvidíme. Nic neslibuju, ani neříkám, že ne. Záleží, jak se budu cítit, jaké budeme mít mužstvo a jak se nám bude dařit.

Máme některé hráče, kteří jsou podepsaní. Spousta ještě ne. Já bych byl velice rád, kdybych se s většinou hráčů domluvil. Vím, že je to byznys. Uvidíme, jaké si budou klást podmínky a co my můžeme pro to udělat. Týmu věřím i v tom složení, jaké máme teď. Věřil jsem mu vždycky. I když všichni říkali, že jsem blázen. Já jsem od první minuty prvního zápasu věřil, že tohle mužstvo může extraligu udělat.

Chytře jsme ho doplňovali. Takže i současnému týmu věřím v tom, že bychom hráli v extralize důstojnou roli. Důležité je, abychom trénovali naplno. I když třeba nebudeme mít takové hráče, jací jsou v nejvyšší lize, tvrdou prací se to dá nahradit. Kluci tvrdě trénovali; v posilovně i na ledě po každém tréninku. Byli schopní hrát proti komukoliv, hráli výborně. Takže opravdu je to jenom o tvrdé práci.

Chtěl bych pozvat naše fanoušky na neděli, na poslední domácí zápas proti Chomutovu. Věřím, že si oslavy necháme na dobu, až opravdu sezona skončí. Tedy já určitě. Chceme se se sezonou rozloučit důstojně.

Moc se neraduju, spíš přemýšlím, co bude dál. To člověk přemýšlí úplně jinak.

Úplně slyším našeho tátu, jak říká: No tak jsem to zařídil. (usměje se)

Nemám čas! (usměje se) Ne, dělám si legraci. Kluci, neblbněte... Věřím, že bych tam ještě pár střídání dal, že bych se tam neztratil. Třeba proti Rakušanům, tedy jestli tam vůbec jsou... Ale vůbec ne. Jsem rád, že je sezona za mnou.