Článek
„Bude to těžké, protože Patrik Bartošák tady nechal obrovskou stopu, ale věřím že se s tím poperu. Jsme tady skvělá parta, v kabině je hodně mladých kluků, jsem z toho nadšený," vykládá gólman, jenž v sezóně 2017/2018 oblékl v Žilině v přípravném utkání proti Slovensku zatím jedinkrát i reprezentační dres a pomohl k výhře 2:1.
Nyní tak vysoko nemyslí. Důležité pro něj bude uspět v souboji s Danielem Dolejšem o post vítkovické jedničky a následně s klubem i v extralize. „Danka znám už strašně dlouho. Ještě když jsem byl v Americe, tak jsme si volali, že bych mohl jít do Vítkovic. Máme dobré vztahy, ale jak jsou dobré, to se ukáže až v sezóně a na ledě," směje se Svoboda, jenž před odchodem do zámoří chytal v Plzni, nyní chtěl ale na Moravu.
A tomu podřídil i své nároky. „Chtěl jsem se vrátit domů. Extraligových týmů na Moravě zase tolik není, takže jsme byli domluveni fakt rychle. Žádné velké nároky jsem neměl," popisuje 24letý rodák ze Vsetína.
Aktuální Vítkovice mu připomínají Duklu Jihlava, s níž v roce 2017 postoupil do extraligy. „Držel jsme tehdy hodně při sobě a uspěli. Kéž by to tady bylo taky takové," přeje si brankář, jenž by v Ostrava rád znovu našel brankářskou pohodu ztracenou při angažmá v Americe.
Za oceán odcházel s vidinou, že bude chytat v NHL, místo v brance Nashvillu ale skončil v Atlantě v East Coast Hockey League, z níž je do nejslavnější soutěže světa hodně daleko.
„Nejhorší období, co jsem zažil. Hodně malých špatných věcí udělá jednu velkou a přesně tak to tam bylo. Ale nelituju, že jsem tam šel, ani toho, že jsem se rozhodl jít domů. Už je to pryč a ve Vítkovicích si to neskutečně užívám," přiznává Svoboda, který po odchodu ze zámoří letos v lednu nejprve zamířil do Finska, sezónu pak dochytal v rakouském Dornbirnu v EBEL lize. V úvodním kole extraligy (v pátek 13. září proti Olomouci) může Svoboda odchytat šedesáté utkání v české nejvyšší soutěži.
