Článek
Premiéru v novém týmu si neužil. V úterním souboji s lídrem tabulky Libercem dostaly Vítkovice naloženo sedm gólů. „Zdálo se to po první třetině hratelné a najednou to bylo 1:5. To se pak těžko na tom ledě něco vymýšlí a předvádí," povzdychl si dvojnásobný extraligový mistr v dresu Komety Brno.
Asi jste si premiéru v novém týmu maloval jinak, viďte?
No... Dostali jsme slušnou lekci v produktivitě, tři góly jsme inkasovali v přesilovce. Ani se nedá říct, že by to sehráli super. Byly tam asi nějaké chyby, ale každá střela šla do víka a za pár minut bylo v podstatě po zápase.
Zleva Jan Hruška z Vítkovic a Lukáš Derner z Liberce.
Co to udělá s mančaftem, kdy se během necelých čtyř minut změní skóre z 1:1 na 1:5?
Pořádně to s vámi zamává. Přijede první tým tabulky, my se nacházíme tam, kde se nacházíme a první třetina dávala naději, že zápas může být hratelný, vyrovnaný. No a během dvou minut je to 1:5. To se pak těžko tom ledě něco vymýšlí a předvádí. Lídr se dostane do úplně jiné pohody, a pak už to všichni viděli...
V první třetině jste měli dvě tři tyčky. Brali jste to jako pozitivum, že jste se do šancí dostali?
Je pozitivní, že jsme si je vytvořili, ale hraje se na góly, ne na tyčky. Pozitivní to je v tom, že jsme si něco vytvořili, na druhou stranu Liberec dal na začátku třetiny tři čtyři góly a bylo vymalováno.
Jak jste poznal Vítkovice, svůj nový mančaft? Co vám to zatím ukazuje za tu chvíli?
Jsem tady chvilku, takže teď určitě nechci nic hodnotit. To mi nepřísluší. Doufám, že se zvedneme a navážeme na první a třetí třetinu. Určitě budeme bojovat v dalších zápasech a doufám, že výpadky, které nás potkaly s Libercem, se nám stávat nebudou.
Situace před vítkovickým brankářem Miroslavem Svobodou, uprostřed Robert Černý z Vítkovic a Adam Najman z Liberce.
Jaké to bylo hrát v den výměny?
Bylo to takové hektičtější, ale to se nedá nic dělat. V pondělí jsem byl ještě k tomu mimo Brno, takže jsem se ještě ráno vracel rychle pro věci, zabalil jsem si a rovnou jsem jel na zápas. Nic, co by se nedalo zvládnout.
Přišel jste z Brna, které chce hrát o titul, do Vítkovic, kde se bude zřejmě hrát jen o záchranu. Bylo to pro vás těžké?
Je potřeba na tímto nepřemýšlet. Na jednu stranu, i když to bude znít blbě, furt je o co hrát. Jestli o titul, nebo o záchranu, každý tým má nějaký cíl. Tady je cíl to urvat. Stejně jako ostatní kluci tady se i já teď budu každý den probouzet s tím, že tenhle cíl musíme splnit.
Vítkovický Miroslav Indrák se raduje ze vstřeleného gólu v duelu s Libercem.
Jak jste tu výměnu přijal?
Musím to prostě vzít, tak jak to přišlo Ono to zní zvláštně, ale takhle to v hokeji opravdu chodí. Jednou hrajete tam a pak zazvoní telefon a jdete o sto padesát kilometrů jinam. Ale když jsem byl malý, tak jsem si tenhle druh obživy vybral. Nepotkalo mě nic, s čím bych nepočítal, nebo co by mě mělo zaskočit. Prostě jsem se dozvěděl, že budu hrát ve Vítkovicích a teď jsem rád, že tady můžu být s klukama. Doufám, že přinesu něco, co nám pomůže uhrát co nejlepší umístění.
V Brně jste hrál s Tomášem Plekancem, Martinem Eratem. Nebudou vám takoví spoluhráči scházet?
Tady jsou zase jiní. Samozřejmě, byl jsem v tom kolektivu dlouho a mám tam spoustu kamarádů. Nikdo nechce odejít z prostředí, které zná jako své boty, ale je to nějaká nová etapa, začátek něčeho nového, vytržení z určitého stereotypu. Zkusím něco nového a těším se na nové lidi, novou, jak se teď říká, organizaci. Teď se mi podařilo před utkáním poznat i Vítkovice, protože mě trochu zradila navigace, tak jsem ti pojezdil po okolí. Takže nejdu do úplně neznámého (smích).
