Ml. Boleslav - Slavia 0:2Svoboda vychytal proti Mladé Boleslavi první nulu

Domácí začali hodně bázlivě a inkasovali už ve 3. minutě, kdy se po Jelínkově přihrávce gólově prosadil z úhlu Doležal. Rychle získaným vedením uklidnění slávisté bezpečně ovládli střední pásmo, hráli velmi dobře pozičně a mohli se spolehnout na zásahy pozorného brankáře.

„Z Boleslavi se body nevozí lehce, ale podařilo se nám rychle získat náskok, pak jsme hráli takticky ukázněně,“ tvrdil asistent trenéra Slavie Jiří Kalous. „Precizně jsme zvládli první třetinu, do puntíky plnili taktické pokyny a podařilo se mi prakticky všechny boleslavské střely vidět. Na udržení nuly jsem však myslel až v posledních vteřinách, důležitější bylo vítězství,“  říkal gólman Svoboda.

Domácí se sice snažili, bruslařsky se mistrovi vyrovnali, jenže přelstít jeho dobře organizovanou obranu neuměli. Pohodu pražského celku umocnila Růžičkou využitá přesilovka 39 vteřin před koncem prvního dějství. Ve vyprodané hale vládla hodně bouřlivá atmosféra, diváci stáli i u mantinelů a fanděním tlačili boleslavské mužstvo do útoku, jenže potřebný gólový efekt neměly ani domácí přesilovky. Při největších šancích Gajovský těsně minul a Král zblízka nedokázal přehodit ležícího brankáře. „Nepovedla se nám první třetina a neměli jsme štěstí v koncovce,“ litoval asistent domácího kouče Leo Gudas.

O slávistické vítězství na ledě nováčka se gólově postarali potomci nosící stejná jména jako jejich slavní tátové a dokonce nastupující ve společném útoku s dalším dědicem hokejové slávy Petrem Jelínkem. Třiadvacetiletý Jiří Doležal i o čtyři roky mladší Vladimír Růžička hokejové geny nezapřou. Proti Mladé Boleslavi se oba trefili už v prvním vzájemném duelu které mistr vyhrál 5:4 a v pátek večer jim připadla role výlučných střelců zápasu.

„Snažím se hrát tak, aby na mě táta byl pyšný. Docela pozorně moje výkony sleduje, občas vytkne chybu, ale teď snad může být spokojen“ říká Doležal, jehož otec patřil koncem 80. let k oporám reprezentace a hrál i čtyřikrát na MS.

Růžička je synem slávistického trenéra, a tak může reakci rodiče pozorovat okamžitě: „Vím, že je na mě přísnější než třeba na jiné, v ničem mi nepoleví, ale já to beru jako nutnost pro vlastní hokejový růst.“ V této sezóně dal Růžička teprve druhý gól. „Zase mi to tam spadlo v duelu s Boleslaví, proti jiným soupeřům jsem měl dost smůlu v koncovce. Úkolem naší lajny je ale spíš důsledný forčekink než rozhodování zápasů. Góly beru jako bonus. A že naši tátové byli slavní hokejisté? To neřešíme,“ pousmál se potomek kouče.