Článek
Jak dlouho se vaše trable táhnou?
Poslední tři nebo čtyři roky. Teď to ale dospělo do fáze, kdy bolest už nešla vydržet. Tak jsem řekl dost a rozhodl se dát zdravotně do kupy.
Kdy se bolest projevovala?
Když jsem měl nohu v určitém úhlu. Při pokrčení, brzdách nebo rychlých změnách směru. Jakmile se koleno zahřálo, tolik mě nebolelo, ale furt jsem ho prostě cítil.
Co vám lékaři diagnostikovali?
Vazy urvaný nemám, spíš jde o opotřebení kolena. Mám ho hůř postavené. Potíže se spojují se zraněním z dřívějška, po zlomenině stehna je pootočené. Operace byla tedy nevyhnutelná. Po ní se mi hodně ulevilo, schody už zase sejdu jako člověk. (úsměv)
Prognózy o návratu k hokeji byly padesát na padesát, jste nyní větší optimista?
Čekám, až dodělám rehabilitace a doktoři mi sdělí, že jsem zdravej. Momentálně tedy fakt vůbec nevím. Ale vzhledem k mému hůř postavenému kolenu hrozí, že se stejný problém bude opakovat, a pak už by se to hůř spravovalo. Takže si musím všechno promyslet. Jestli by mělo cenu hrát třeba tři roky hokej a pak mít do budoucna bolesti... Uvidíme. Když mi řeknou doktoři, že můžu v klidu hrát třeba dalších patnáct let, můžu o návratu vážně uvažovat.
Operaci máte za sebou, jak probíhá rehabilitace?
Jezdím na různé opichy, aby do kolena pronikly živiny. Snažím se dát co nejrychleji do kupy, ale jak říkám, nad návratem k hokeji visí otazník.
Sekl jste s ním minimálně na rok, co vám po verdiktu běželo hlavou?
Ze začátku jsem to nesl hodně špatně, ale nějak jsem se s tím postupně smířil. V těžkých chvílích mi nejvíc pomohla rodina, furt mě uklidňovali, že to bude dobrý. A taky kamarádi. Všichni se začali hned starat a můj problém řešit. Pochopitelně je to obrovská změna. Bez sportu nedokážu žít a bude mi vždycky chybět. A hokej úplně nejvíc. Ale zdraví je prostě důležitější. Řekl jsem si, že život jde dál a musím začít makat jinde. Musel jsem se nějak zajistit, vydělávat peníze. Nelze být půlroku bez platu. Teď pracuju a baví mě to.
Čím se živíte?
Díky kamarádům pracuju v jedné firmě. Jde o administrativní činnost v potravinářském odvětví. Nečekal jsem, že mě bude naplňovat i něco jiného než hokej. Ale baví mě to. Když se nevrátím k hokeji, asi tu zůstanu.
S bývalými spoluhráči z Varů jste neustále v kontaktu?
Pořád jsme a dál budeme. Volal mi i trenér Pešout. Přáli mi, ať mi všechno dobře dopadne. Samozřejmě když budu moct, zajdu na zápasy a za klukama do šatny. Když jsem nehrál, prožíval jsem všechno víc než na ledě. Sám jsem teď zvědavej, jaký to z hlediště bude.
V nohách máte 74 extraligových duelů, cítíte velkou vůli vrátit se zpátky na led?
Obrovskou vůli zatím nemám. Především chci být zdravej. Až po rehabilitacích zjistím, co přesně můžu a nemůžu dělat. Teď ale neplánuju, že bych se v brzké době vrátil k hokeji.
Byl jste zvyklý pravidelně trénovat a hrát, jak teď vyplníte volný čas?
Sportem. Rád jezdím na kole, na lyžích. Chci zkusit golf, kde je taky švih jako při hokeji. Sportovat budu určitě dál.
