Hlavní obsah

Pohádkový start! Stránský vévodí střelcům, chválí Oceláře a říká: Není tu žádná zlá krev

Jan ŠvandaSport.czPrávo

Lepší start do sezony v profesionální kariéře nepamatuje. Třinečtí hokejisté šlapou jako dobře seřízený stroj a Matěj Stránský přitom chytil fazónu, která extraligové brankáře děsí. V kolonce zásahů svítí elitnímu křídelníkovi číslo čtrnáct, čímž vévodí střelecké tabulce celé soutěže.

Foto: Vladimír Pryček, ČTK

Matěj Stránský (uprostřed) z Třince slaví gól se spoluhráči Zadinou a Gernátem.

Článek

Čemu gólovou explozi přičítáte?

Někdy mám i velké štěstí, že se puk ke mně odrazí. Ale padá mi do brány a určitě je to pro mě pohádkový začátek. Spoluhráči z lajny Martin Růžička a Petr Vrána mi ho dávají při přesilovkách do prázdné, bez nich by mi tolik gólů nepadlo.

Všichni tři se držíte v popředí produktivity, hodně si vyhovíte na ledě?

Ano. Už od přípravy bylo vidět, že nám to spolu jde. Občas se na střídačce pobavíme, co by mohlo být lepší. Probíráme třeba najíždění nebo určité situace, které se vyskytly ve hře. Ale na ledě se hledáme intuitivně. Víme, kdo a kde přibližně zrovna bude, z čehož těžíme.

Nastřádal jste i sedm asistencí. Sáhl jste v letní přípravě k nějakým změnám?

Byla podobná jako loni, kondiční trenér Radim Polášek ji jenom lehce koriguje, abychom nedělali furt to samé a nebyla nuda. Ale jinak bych neřekl, že jsem něco změnil. Prostě mi to tam začalo padat a moje sebevědomí v zakončení je tím pádem větší.

Panuje v šatně po výtečném rozjezdu euforie?

Úplně velká ne. Nesmíme zpohodlnět a jet prostě dál. Každý si uvědomuje, že musíme zůstat nohama na zemi a přistupovat k tomu furt stejně jako na začátku sezony. Nenechat se porazit zbytečně. Víme, že máme někdy pasáže, na nichž musíme zapracovat. Ale nepoložíme se, i když prohráváme. Jsme schopni zápas otočit, což jenom ukazuje sílu a charakter mužstva.

Dá se říct, že si v něm všechno sedlo?

Myslím si, že jo. Tým je ale fakt kvalitní a je to v něm vyvážené, každý přijal svoji roli. Není tu žádná zlá krev, aby někdo nadával, že hraje málo. Navíc máme docela široký kádr. Mladí kluci z Frýdku-Místku makají, čekají na příležitost a dokážou ji využít. Adámek, Zahradníček, Kurovský... Všichni si to tady v pohodě odehrají.

Foto: Petr Sznapka, ČTK

Třinecký útočník Matěj Stránský drží puk před Jiřím Ondráčkem ze Zlína (vlevo).

Mladší bratr Šimon se zatím v Jukuritu Mikkeli netrefil, nezávidí vám trochu?

On se mi spíš někdy směje, že dávám góly jenom do prázdné (úsměv). Ale je to škádlení ze srandy, přeje mi to a je určitě moc rád, že mi padají. Říkal, jestli mu jich pár nepůjčím, že by taky nějaký potřeboval. Odpověděl jsem, že si to musí vybojovat sám.

Viděl jste některý z jeho zápasů ve Finsku živě na internetu?

Ne, většinou se dívám pouze na sestřihy. Ale píšeme si a mluvíme spolu. Myslím, že je spokojený. Gól sice ještě nedal, ale tvrdí, že šancí má celkem dost. Musí se chvíli ještě aklimatizovat. Když já šel před lety do Ameriky, trvalo mi půl roku, než jsem se rozjel. Tým asi nebude až tak kvalitní, ale pro něj je angažmá v Jukuritu ohromná zkušenost, jak se maká ve světě. Je mladý a finská škola je hodně důležitá pro rozvoj hráče. Je potřeba, aby rozvíjel sílu mimo led a naučil se nové věci. Pro bráchu to byl krok dopředu.

V minulé sezoně jste si proti sobě zahráli, když válel ve Vítkovicích. Teď ve vašem mateřském klubu působí jako asistent trenéra váš otec Darek, co říká na vaši formu?

Sleduje mě, gratuluje mi ke gólům, ale ať prý nečekám, že nějaký vstřelím proti nim (smích). Uvidíme, zápas proti Vítkovicím se blíží, budu se snažit jim ho dát a porazit je.

Stále platí, že denně do Třince dojíždíte?

Platí. Máme barák za Ostravou, malá tam chodí do školky, žena zase pracuje a bylo by složité, kdybychom se stěhovali do Třince. Jsou dny, kdy je člověk po tréninku nebo zápase unavený a ví, že musí jet ještě 45 nebo 50 minut domů. Ale zvykl jsem si. Jezdím s Kubou Štěpánkem, který bydlí o dvě vesnice vedle. Cesta je příjemnější, střídáme se při řízení, pokecáme a rychleji nám uteče.

Program v extralize je nahuštěný, hraje se skoro ob den. Sil máte dost?

Zatím jo. Hodně jsme o koronavirové pauze trénovali kondici a byli před restartem extraligy výborně připravení. Samozřejmě je toho hodně a po těžkém zápase to někdy cítím na těle. Probudím se a jsem celý rozbitý. Důležitý je odpočinek, regenerace a spánek. Trenéři přizpůsobují čas strávený na ledě při trénincích. Jsou třeba kratší nebo dobrovolné.

Na ledě válíte, myslíte na reprezentační dres a boj o účast na mistrovství světa?

Dostat se na MS je jeden z mých snů. Půjdu si za ním, ale tohle je teď ještě daleko. Potřebuju udržet formu a být v každém zápase konzistentní. Uvidíme, jestli mě trenéři pozvou na nějaký sraz.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Matěj Stránský během tréninku hokejové reprezentace před loňským odletem na turnaj Karjala.

Radost vám nedělá jen hokej, ale i dcera Thea, která v březnu oslaví třetí narozeniny. Jak si užíváte rodičovství?

Strašně moc. Je skvělé vidět, jak roste, jak se každý den učí nové slovo ve školce. Je sranda. Když přijdu domů, okamžitě zapomenu na hokej. Její nefalšovaná radost, že vidí taťku, hned za mnou běží... Fakt nádhera. Věnuju se jí, hraju si s ní a člověk rázem všechno hodí za hlavu.

Je akční?

Dost. Má teď období princezen, hraje si na ni, takže je doma legrace. Povahově je asi hodně po mně, já byl jako malý trochu nervák a ona se taky vzteká, když jí něco nejde. (úsměv)

Reklama

Související témata: