Článek
Kvůli zranění jste musel semifinále vynechat. Jaké to bylo z pohledu fanouška?
Šílené. Viděl jsem všechny zápasy a byly to hrozné nervy. Divím se fanouškům, že to můžou celou sezónu vydržet. Nehrál jsem pouhých šest zápasů a byl jsem nervově na umření.
Co jste dělal, abyste to nervové vypětí zmírnil?
Snažil jsem se být s kluky v kontaktu, abych je alespoň psychicky podpořil. Při zápase jsem do kabiny ale nechodil, to bych je zbytečně znervózňoval, protože to byly fakt hrozné nervy. Když jsem nemohl být na stadiónu, tak jsem se díval na televizi. Když už jsem mohl, tak jsem byl na každém zápase. I na tom posledním se Spartou.
Martin Adamský popisoval, že když byl zraněný v úvodu play off, málem urval na zimáku zábradlí, jak těžce ty zápasy s tribuny prožíval. Měl jste to podobné?
Tak nějak bych to taky shrnul. Byl jsem zpocený, jako kdybych normálně hrál zápas a musel jsem se jít osprchovat. Nehrát a jen se na kluky dívat je opravdu hodně psychicky náročné. Na ledě si psychicky odpočinu.
Teď už jste fit a připravený rvát se proti Litvínovu o svůj třetí mistrovský titul?
Stoprocentně. Trénuji z plných sil a v sobotu budu hrát. Trenéři mě vrátili do čtvrté řady k Davidu Ciencialovi a Radimu Matúšovi, takže se nemusíme ani nijak sehrávat. Těším se strašně moc, stejně jako všichni v kabině. Jdeme si to užít a odmakat na sto procent.
V čem je největší síla Litvínova?
Je to hodně dobrý a útočný tým, mají velmi dobré přesilovky a dobrého gólmana. Tak bych to asi shrnul.
