Článek
Hokejisté Litvínova oslavují mistrovský titul
Ručinský kouří vítězný doutník.
Co se vám nyní honí hlavou?
Jsem teď nejšťastnější člověk na světě a prožívám nepopsatelné emoce. Před rozhodujícím zápasem nám už skoro nikdo nevěřil a všichni nad námi zlomili hůl. Jenže my jsme zase ukázali psychickou odolnost, přestože jsme hráli jen na půl mančaftu, jak jsme všichni zbití.
Ve své sbírce máte olympijské zlato, tři tituly mistra světa, teď i extraligové zlato. Jedno už jste sice získal se Vsetínem před devatenácti lety, tehdy jste ale nastoupil jen k jednomu zápasu. To se asi nedá s letoškem srovnávat?
Absolutně ne. Tohle je úspěch s klubem z města, kde jsem se narodil a vyrůstal, to je něco naprosto neskutečného. V Litvínově se čekalo na titul 56 let a teď jsme si ho plně zasloužili. Nebyla to žádná haluz, celou sezónou jsme prošli parádně. Poslední roky jsem nežil pro nic jiného a je velká odměna, že jsem to ve svých letech ještě stačil prožít. A teď to budu dlouho slavit!
Zase tak dlouho byste neměl, čeká vás národní tým a domácí mistrovství světa...
Teď bych to neřešil. Samozřejmě si s Vláďou Růžičkou zavoláme a pak se teprve rozhodnu, jak to se mnou a nároďákem bude. Stejně tak teď nevím, jestli budu pokračovat i v další sezóně.
Přiznejte, neobával jste se před sedmým finálovým duelem, jestli s mužstvem nezamávají dvě předchozí prohry?
Právě že už na rozbruslení před sedmým zápasem, i pár minut před prvním buly, jsem si všiml, že z nás všechno spadlo a jsme úplně v pohodě. Do zápasu jsme šli s tím, že ho vyhrajeme, protože jsme si opravdu strašně věřili. Říkal jsem si, že jestli nahoře existuje nějaký hokejový bůh, tak už pohár musí přiklepnout i nám a mně. Povedlo se.
Jste na mužstvo hrdý, jak celou sezónu zvládlo? Vždyť ani jednou neprohrálo třikrát za sebou.
Je neskutečné, jak jsme v průběhu sezóny rostli a získávali sebevědomí. Nikdy jsme se nezbláznili, ani z výher ani z proher, pořád jsme se drželi stejného kurzu. Měli jsme vynikající partu, jedno velké srdce a hlavně skvělé trenéry. Dali naší hře řád a šablonu. Už neplatí nálepka, že Litvínov se stratem plesové sezóny herně odejde.
Vzpomněl jste si při křepčení na ledě na Ivana Hlinku?
Samozřejmě. Ivan je tu s námi pořád, i když ne fyzicky. Jsem přesvědčený, že na nás seshora kouká a všechno to vidí.
