Článek
Bylo složité toto rozhodnutí učinit?
Nebylo to nic jednoduchého, vždyť opouštím něco, co miluju a dělám od pěti let. Na druhou stranu jsem ale musel vzít v potaz svůj věk a zdraví. A taky mi rozhodnutí ulehčilo, že jsem se letos konečně dočkal toho, za čím jsem se poslední roky v Litvínově hnal. Prostě jsem zjistil, že můj čas se naplnil a je třeba odejít.
Pokud byste se zisku titulu s mateřským Litvínovem nedočkal, přemýšlel byste ještě o prodloužení kariéry?
To nedokážu říct, ale je pravda, že teď už ze mě vyprchal takový ten drajv. Litvínovskou misi a svůj klukovský sen jsem si splnil, takže to asi opravdu byl jeden kousíček do mozaiky, který k mému konci přispěl.
Kdy jste definitivně dospěl k rozhodnutí skončit?
Vlastně celou minulou sezónu jsem věděl, že se to blíží. Už před ní jsem totiž hledal poslední zbytky sil, abych do toho dal všechno. A po zisku titulu v Třinci jsem už to tušil, jen jsem nechtěl kazit ten kouzelný moment bezprostředně po zápase a po celé nádherné sezóně. Sice se to pak s odstupem času ve mně mlelo, ale nejsem člověk, který dělá unáhlená rozhodnutí. No a tento týden to uzrálo definitivně.
Mrzí vás, že jste kvůli vyhřezlé krční plotýnce nemohl báječnou sezónu ukončit na domácím mistrovství světa?
Samozřejmě to mrzí. Moje zbožné přání bylo zahrát si ještě jednou s Jardou Jágrem a všechno jsem k tomu směřoval. Jenže to bohužel nešlo, už extraligové finále jsem dohrával poloviční a s vypětím všech sil. Je to škoda, ale jak mi hokejový Bůh někde dal, tak tady mi zase vzal. Takhle se na to koukám.
Jak jste na tom vlastně po zdravotní stránce nyní? Před šampionátem jste mluvil o tom, že možná budete muset podstoupit operaci...
Všemožně se jí bráním. Vyhřezlá plotýnka mi tlačí na nerv, který je, když to řeknu laicky, přerušený a nefunkční. Stejně jako moje levá ruka. Všechno konzultuju s (fyzioterapeutem) Pavlem Kolářem a zatím jsme se rozhodli počkat. Když se to ale nezlepší, přijde na řadu operace.
Hodně vás ruka v běžném životě limituje?
Prakticky ustavičně mě brní. I prsty na ní. V ruce nemám žádnou sílu, nemůžu jít třeba do posilovny a zvedat závaží.
Uvědomil jste si, že jste dalším pamětníkem zlaté olympiády v Naganu, který se loučí, a zbývá už tak jenom Jaromír Jágr?
Dočetl jsem se to teď v létě, když končil Pavel Patera. Tak teď už je posledním vojákem v poli Jarda, který bude hrát do padesáti... Jarda je prostě Jarda.
Co teď máte v plánu pro nejbližší měsíce?
Když to řeknu úplně neomaleně, tak teď nechci dělat vůbec nic. Hlavně se potřebuju doléčit, dát se dohromady, abych mohl klasicky fungovat v normálním životě. Vezmu si takovou delší dovolenou, vypnu a budu si užívat života. Už to nebude ten každodenní dril, který jsem musel podstupovat.
Nepřepadne vás v září, až se rozjede nová sezóna, nostalgie?
Hokej mi bude scházet, o tom žádná. Je to celý můj život, bude se mi stýskat po kabině, po adrenalinu z vítězství... Ale do Litvínova budu dál jezdit a klukům fandit. Jen už to nebude každý den.
Až svou delší dovolenou vyčerpáte, chtěl byste dál zůstat u hokeje, ať už v jakékoliv pozici?
Takhle daleko jsem ještě nepřemýšlel. Sám čas ukáže, co by mě naplňovalo a co bych chtěl dělat. Teď tomu nechávám volný průběh.
