Třinecká ikona mimo sestavu. Nedokážu si představit, že bych šel jinam, říká Polanský

Důvod mi řečen nebyl, alespoň ne nějaký smysluplný. Mrzí mě každé odehrané utkání, ale hlavně to páteční sté ocelářské derby. Odehrál jsem toho tady spoustu a na sté derby se dívat tribuny to pro mě bylo hrozné. Zraněný ale nejsem, nevešel jsem se do sestavy.

Ve čtvrtek. Hned jsem upravil svůj tréninkový plán a snažil se makat tak, abych to třeba ještě zvrátil. Ale samozřejmě jsem to nezvrátil. Tušil jsem už delší dobu, že se k něčemu takovému schyluje. A tohle bylo vyvrcholení toho, co tady s panem Kýhosem od začátku roku zažívám. Že nehrajete zápas, to se stane každému, ale že jsem nehrál to sté derby, ve mně zůstane dlouho.

Nevím, jak to popsat. Odvedl jsem tady kus práce. Za poslední dva roky, a nechci, aby to znělo nějak namyšleně, jsem dvakrát vyhrál bodování. Přesto jsem od začátku sezóny nedostal šanci v přesilové hře. Hrál jsem čtvrtou lajnu s výjimkou toho, když se někdo zranil a zaskočil jsem za něj. Jinak jsem měl tak deset minut za zápas. Věděl jsem, že jakmile se všichni uzdraví, tak mě potká tento osud třináctého útočníka.

Asi měsíc zpátky jsem ho navštívil a ptal se ho, co mám zlepšit. Bylo mi řečeno, že nic, tak jsem trénoval dál. Myslím si, že je to v osobní rovině. Vůbec ale nechápu proč, nic jsme si neudělali. S panem Kýhosem jsem se potkal tady v Třinci poprvé, neměl jsem s ním žádnou zkušenost. Polovina sezóny je za námi a myslel jsem, že se to zlepší. Že nebudu hrát pořád ve čtvrté lajně. Bohužel je to ještě horší.

Pocity nemám od začátku dobré, protože si myslím, že týmu můžu ještě něco dát. Ale respektoval jsem rozhodnutí trenéra. Jaký úkol jsem dostal, ten jsem splnil. Nejsem typ, který by se na to vykašlal, protože mu nesedí jeho role na ledě. Ale nečekal jsem, že začnu sezónu ve čtvrté pětce a že se z toho nevyhrabu. To opravdu ne.

Hodně si toho vážím. Ani nevím, k čemu to přirovnat. Když dáte gól tak máte radost chvilku, když vyhrajete zápas, tak máte radost s klukama večer, ale z tohohle budu mít radost dlouho. Nečekám ale, že když lidé zavolají moje jméno, že kvůli tomu trenér změní názor.

Chci hrát a bojovat za Třinec. Dokud jsem měl alespoň chvíli toho času, tak jsem bojoval, ale z tribuny nemůžu. Dokud šance byla, tak jsem hrál rád. Nebudu utíkat ani ze čtvrté pětky.

S týmem, samozřejmě. To mě zase nestrašte. Ale snažím se trénovat dvakrát denně, abych simuloval ty odpolední zápasy. V neděli ráno jsem si před Pardubicemi dal výstup na Javorový a bylo to super. Běhal jsem i s kondičním trenérem. Měl jsem štěstí, že jsem v Třinci potkal spoustu skvělých hráčů, kteří se s tím, že v nějakém klubu museli skončit, už setkali. Proto vím, že jen práce je může posunout dopředu. A mně práce nevadí, takže tohle v pohodě.

Mám ji spojenou s Třincem. Chci trénovat a hrát. Ovšem pokud někoho nepřesvědčíte hokejem, tak ho nebudu přesvědčovat osobně. To nezvládnu. Chápu, že někdo může být někomu sympatičtější, než jiný. Ale s tímhle jsem se nesetkal.

Chci hlavně pracovat, nebudu za ním chodit a vyptávat se. Nemám agenta, který by zavolal manažerovi a přesvědčoval ho, abych hrál více. Mám tady rodinu, děti, které v Třinci vyrostly a chodí do školky. Jsme tady dlouho a mám tady veškeré zázemí. Nedokážu si představit, že bych měl jít jinam.

Možná jsem idealista, ale já mám svou budoucnost spojenou s Třincem. Až mi ten sen někdo přeruší, tak budu přemýšlet jinak.

Nad tím jsem nepřemýšlel, trénovat budu na tisíc procent pořád. Nevím ale, jak dlouho to vydržím. Nikdy jsem v takové situaci nebyl. Tohle je otázka, na kterou neumím odpovědět.

Zažil jsem tady několik výborných hráčů, kteří museli odejít a byli to výborní kamarádi. Ta kabina to vždy nějak vstřebá, nebo si oddechne, že to nebyli zrovna oni. Ale takový je život, nemůžu čekat, že se Martin Adamský postaví před kabinu a bude provolávat moje jméno. To bych ani po nikom nechtěl. Bylo by to nefér vůči těm, kteří jsou momentálně v sestavě. Jakmile začnete stavět své osobní zájmy nad zájmy klubu, tak je to špatně. Své věci si musím vyřešit sám.