Článek
Ze současného kádru Energie jste posledním pamětníkem historického triumfu, po němž ale následoval strmý pád. Od té doby se Energii podařilo pouze jednou proniknout do vyřazovací části soutěže. Je to pro vás frustrující?
Mrzí mě to vůči divákům, kteří pomalu ubývají. Kdyby se hrálo play off, hala by se vyprodala. Lidi by začali víc chodit také během sezóny na utkání základní části. I menší úspěch, který se povede v provinčním klubu, přiláká k hokeji nové lidi.
I v této sezóně budou Vary v extralize zřejmě usilovat hlavně o to, aby se vyhnuly baráži. V čem vidíte hlavní problém, že se tým opět pohybuje na chvostu tabulky?
Letos je to hodně specifický, protože před sezónou se vůbec nevědělo, co bude. Jednalo se i o prodeji extraligové licence. Stavěl se spíš prvoligový tým. Kádr byl hodně složený z odchovanců, kteří tu hráli předtím ruskou mládežnickou ligu MHL. Do Varů se vraceli kluci, kteří hostovali v první lize. Tým se doplňoval až během sezóny. Finanční možnosti klubu jsou menší, není to o tom, že by se sem přitáhl nějakej super hráč. Jde se jinou cestou.
Je to tedy běh na delší trať? Mohou se Vary v budoucnu dočkat zase nějakého úspěchu?
Než jsme získali titul, taky jsme byli pár let pohromadě. Tým se budoval, byli jsme spolu třeba pět let. V současnosti je zde spousta mladých kluků. Je jim kolem dvaceti let a zkušenosti teprve potřebují nasbírat. Kdyby se to tady podařilo udržet, úspěch přijde.
Varům se letos nedaří dosáhnout delší vítězné série. Co mužstvu nejvíce chybí?
Nejsou v něm rozdíloví hráči v nejlepším hokejovém věku, tedy od 25 do 30 let. Ti vždycky mužstvo táhnou. Chybí kluci, kteří už mají něco odehráno, co mají drajv a sílu.
Chtějí se mladí hráči zlepšovat? Pracují na sobě?
Kluci si přidávají, chodí si po tréninku zacvičit. Někdo ale má limit, že se ještě může zlepšit, jiný ne.
Radíte jim?
Když hraju s někým v lajně, tak se tomu spoluhráči snažím vyhovět, vyzdvihnout jeho přednosti. Když je hráč třeba rychlejší, snažím se zpomalit hru, hodit mu puk někam do prostoru, aby si ho dojel. Když je naopak někdo techničtější, tak mu dám puk a snažím se mu pomoci jinak, třeba odstavit protihráče. Snažím se, aby se hráč zlepšoval v tom, v čem je dobrej.
Jste kapitánem a klubovou ikonou. Hodně si berete slovo před zápasem a během přestávek v kabině?
Ano, většinou jsem to já. Kluci si vždycky ze mě dělají srandu, že tam řvu jen já. To bylo takhle ale vždycky, i když jsem byl mladší. Jsem hlasitější člověk, rád mluvím, nemám rád v kabině ticho. Jsem rád, když se to hecuje, povzbuzuje a je v kabině trochu sranda.
V týmu je několik zkušených borců i řada mladých hráčů. Jaká jste parta?
Myslím, že to funguje velmi dobře. Nikdo v kabině nevybočuje z nějakého standardu.
Pocházíte ze Slaného, nejste ani odchovancem klubu, ve Varech jste však strávil téměř celou extraligovou kariéru. Cítíte se už jako místní?
Už to tak cítím, i když jsem vyrůstal na Kladně. Ve Varech jsem s rodinou nepřetržitě třináct let. Děti tady chodí do školy. I když máme dům ve Slaném, tak většinu roku trávíme ve Varech.
V mistrovské sezóně jste vytvořil údernou formaci s Petrem Kumstátem a Janem Košťálem. Jste s nimi stále v kontaktu?
Voláme si, občas si píšeme. Honza hraje už dlouho v Anglii, s ním moc v kontaktu nejsem, ale když je v létě tady, zajdeme na pivo.
Hecujete se hodně se sparťany Kumstátem a Lukášem Pechem při vzájemných zápasech?
Jo jo, dělají si srandičky. Když jsme nedávno hráli na Spartě, tak za mnou po rozbruslení přijel Pecháček a říká mi, že budu dneska zase dlouho sedět na trestný lavici a že tam mám tudíž připravenou svačinku. Tak je to tam s nima vždycky. (smích)
