Rubriky:

Tipsport extraliga

Nejlepší gólman extraligy: Začínal jsem v útoku, brankářskou výstroj jsem si pak vybrečel

3. května 2017 15:10 - Praha

V průběhu sezóny ho sužovala zranění i pokles formy, ale v pravý čas se vše v dobré obrátilo. Sedmadvacetiletý Marek Čiliak výrazně přispěl výtečnými výkony v závěru základní části a v play off k zisku titulu brněnských hokejistů a zároveň si vysloužil i Cenu Práva pro nejlepšího brankáře uplynulého ročníku extraligy.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Co říkáte na zisk takové trofeje?

Trochu mě překvapila a zároveň i strašně moc potěšila. Je to pro mě největší ocenění v kariéře. Přestože je hokej týmový sport, moc si i individuální trofeje považuju. Zvlášť když se sezóna ze začátku pro mě příliš dobře nevyvíjela. Ale konec vyšel náramně.

Jak velkou zásluhu na tom mají spoluhráči?

Obrovskou. Neskutečně mi skvělou defenzívou pomáhali, v play off úplně maximálně. Část z té ceny patří i klukům. Moc jim děkuju.

Kde jste hledal oporu, když vám během sezóny nebylo zrovna do zpěvu?

Hlavně u mamky. Funguje jako takový můj mentální kouč. Mám skvělý vztah s oběma rodiči. Pokud jsem v nesnázích, vždycky pomohou, a třeba mámina kapustnica je dodnes mým nejoblíbenějším jídlem.

Celá Kometa si prožila na přelomu roku krizi. Kdy nastal obrat k lepšímu?

Řekl bych, že v únoru, když jsme zvítězili 2:1 na ledě vedoucího Liberce a mně i celému týmu se utkání hodně povedlo. Dva dny nato jsme si zajistili výhrou nad Chomutovem přímý postup do extraligového čtvrtfinále a já začal věřit, že sezóna pro nás přece jen může skončit zlatou tečkou.

Jak jste si užil oslavy brněnského titulu?

Perfektně. Byly strašně náročné, ale na druhou stranu hrozně krásné. Snad čtyři dny v řadě jsem spal vlastně jen dopoledne a po obědě už jsme zase šli na to. Chtěli jsme se podělit o radost s brněnskými fanoušky, kteří na takový úspěch čekali strašně dlouho. Zasloužili si ho, jsou fantastičtí. Nejlepší v Česku. Připíjelo se většinou až do časných ranních hodin.

V Brně chytáte od patnácti let. Považujete se už za místního patriota?

Každopádně jsem v Brně našel druhý domov, žije tady celá rodina a já ve městě trávím mnohem víc času než na rodném Slovensku.

Brněnský hantec už ovládáte?

Řadu výrazů jsem pochytil, ale za nějakého znalce se rozhodně nepovažuju.

Vloudí se vám do rodné slovenštiny i česká slovíčka?

S kamarády nebo doma mluvím spíš česky, moje dvě děti mi tak i lépe rozumějí. V kabině a v pozápasových rozhovorech pro změnu ale zase slovensky. Když mi totiž v šatně vyklouzne nějaká česká větička, dostanu od krajana Joži Kováčika okamžitě naloženo... (úsměv)

Hodně se mluví o skvělé brněnské partě, díky níž jste vystoupali až na vrchol. Jak jste to vnímal vy?

Máme v mužstvu řadu výrazných individualit, ale nikdo nehrál na sebe. Všichni do jednoho bojovali ze všech sil pro kolektiv. To, co jsme dokázali, lze jednoznačně označit za týmový úspěch.

Dvanáctým titulem jste potěšili i legendární hráče Komety, kteří na stadiónu za Lužánkami zářili na přelomu 50. a 60. let. Znáte se s některou z tehdejších hvězd trochu víc?

Nejblíž mám asi k panu Nadrchalovi, který působil v Kometě jako trenér brankářů. Moc si ho vážím, spoustu jeho rad jsem si vzal k srdci.

Brankářský post je specifický. Jak zvládáte tlak, který je na gólmana většinou vyšší než na hráče v poli?

Občas si v brance tu zodpovědnost uvědomuju. Hlavně když v utkání dlouho nepadne gól a je jasné, že první trefa bude klíčová. V play off pak přichází stres pochopitelně ještě větší, obzvlášť před náročnými fandy Komety. Snad jsem ale dokázal, že ho umím zvládnout.

Jak vycházíte s brankářským kolegou Vejmelkou?

Skvěle. Přejeme si úspěch a navzájem si pomáháme. Já mám vůbec v Brně na dobré parťáky štěstí. Podobné to bylo i s Jirkou Trvajem nebo Martinem Faltrem.

Před časem jste podpisem petice podpořil hráčský bojkot slovenské reprezentace. Je pro vás po uklidnění situace národní mužstvo už zase téma?

Kdyby mě letos povolali, asi bych neváhal a jel zabojovat o světový šampionát. Trenéři ale mají jinou koncepci a nepozvali mě. Nezazlívám jim to, trochu jsem to i čekal. Nejsem kvůli tomu zatrpklý, mistrovství světa budu sledovat a Slovákům fandit.

Chystáte oslavu titulu i na Slovensku?

Ano, ale spíš takovou rodinnou. Ve Zvolenu se sejdeme s příbuznými a kamarády a trochu si připijeme. Nebude to tak bouřlivé jako v Brně.

A s libereckým brankářem Lašákem, s nímž jste se před finále vsadil o láhev vína, se v rodném Zvolenu potkáte?

Už jsme na tom domluvení, oba pocházíme ze stejného města. Všechno probereme a měl bych si převzít i tu vyhranou sázku.

Bral jste soupeření s ním jako takový souboj o zvolenského krále?

Zpočátku trochu ano, ale pak už jsem ani moc nevnímal, kdo v liberecké brance stojí. Janka mi nakonec bylo i trochu líto. Bylo jasné, že ho v závěru sezóny sužovaly zdravotní problémy a nebyl zdaleka v optimální pohodě.

Jakou máte v hokeji po titulu další motivaci?

Dvanáctým prvenstvím jsme srovnali krok s dosud v Česku nejúspěšnější Jihlavou, tak ji teď budeme chtít předstihnout. A nebudu zastírat, že bych si rád v budoucnu zachytal i v kvalitnější soutěži. Mým snem pořád ještě zůstává angažmá v KHL.

Jak jste se vlastně do branky dostal?

Až do třetí třídy jsem nastupoval v útoku. Pak nám ale jednou chyběli gólmani a já jsem se sám přihlásil, že to zkusím. Už jsem v brance zůstal, ale táta z toho byl tehdy v šoku. Brankářskou výstroj jsem si doslova vybrečel. Pamatuju si, že jsem v obchodě sebou praštil na zem a odmítal jsem vstát, dokud ji nekoupíme. Máma mi to dodnes připomíná. Do pole mě to pak už nikdy moc netáhlo.

Měl jste nějaký gólmanský vzor?

Stejně jako skoro všichni kluci jsem sbíral kartičky. Mým idolem byl především Patrick Roy. Hodně se mi líbí i v NHL chytající Fin Tuukka Rask.

K brankářské masce patří různé kresby. Jaké upřednostňujete vy?

Tohle není nic, v čem bych se nějak zvlášť vyžíval. Obvykle chytám ve zcela bílé. Když se mi poškodila, sáhl jsem po masce, kterou pro mě před časem vymysleli fanoušci. Je na ní brněnský drak, znak Komety, a já jsem si přidal jméno a datum narození dcerky.

Jak dlouho ještě chcete vrcholově chytat?

Co to půjde. V sedmadvaceti letech nepřemýšlím nad koncem kariéry a moji krajané Lašák a Laco jsou příklady toho, že můžu podávat vynikající výkony i ve vyšším věku. Zatím ještě ani neřeším, kam se vrhnu po skončení aktivní činnosti.

Kde plánujete strávit dovolenou?

Ještě teď před začátkem suché přípravy, i v hlavním volnu v červenci, se chystám k moři. Mám v oblibě Itálii, ale o prázdninách letos zvolím zřejmě něco exotičtějšího. Uvažuju o Dubaji. U moře ležím, odpočívám a nic neřeším. Na památky mě nikdo nedostane.

Kde jinde se nejvíc odreagujete od hokejových starostí?

Máma má doma ve Zvolenu ranč, u koní je mi dobře. Občas tam zavítám i během sezóny.

Věnujete se rekreačně také jiným sportům?

Baví mě všechny kolektivní hry, ale rád si zahraju i tenis nebo squash. V televizi sleduju hlavně hokej. Fotbal spíš při významných akcích typu světového či evropského šampionátu. A občas se kouknu na Ligu mistrů.

Vedete ke sportu i své děti?

Dcera Ellisa se už naučila velice slušně bruslit. Synovi Alekovi jsou teprve dva roky, ale budu rád, když ho začne hokej bavit. Pokud si ale vybere cokoliv jiného, smutný z toho nebudu.

Martin Kézr, Čestmír Folk, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Tipsport extraliga

Filtr článků - Tipsport extraliga


Podsekce:

         
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář
  • Pavouk

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..