Článek
Jste z té lekce od mistrovské Ufy hodně přešlý?
Jak to popsat? To nebyla porážka, ale zesměšnění soupeře. Jejich nejhorší hráč byl lepší než náš nejlepší. Neměli jsme vůbec žádnou šanci. S těmi nejlepšími zatím hrát nemůžeme.
Co se teď musí změnit?
Spousta věcí. U Ufy nevíš, kdo je bek a kdo útočník. Mění pozice, je hrozně těžké je obsadit, pořád bruslí. Když jeden udělá chybu, zaskočí druhý. U nás jeden hraje a čtyři na něj koukají.
Jak to po takové porážce vypadá v kabině Omsku?
Úplně jinak než v NHL. Tam by po podobném zápase někteří koučové dali týmu ještě jeden trénink. Nebo by se druhý den bruslilo dvě hodiny bez puku. A tady byl dobrovolný trénink...
Přitom se o Rusku mluví jako o místu tvrdých metod.
Ale my netrénovali ani před zápasem, tam bylo taky volno.
Vy ale stejně chodíte na všechny dobrovolné tréninky.
Co bych dělal jiného? Jsem zvyklý z NHL. Trénuje se tam hodně a hraje skoro pořád. Dvakrát denně bych tréninky bral.
Bavil jste se o tom s trenérem Gersonským?
Tisíckrát. Když byl Tichonov vostrej, tak byli Rusové nejlepší. Tady v Omsku máme z nařízení kouče volno... V Rusku všichni poslouchají šéfa a bojí se.
Vy ale máte svobodu, klidně si nosíte i oblíbenou helmu „skořápku“.
Tu mi ale přivezla až Inna. Je strašně obtížný takovou helmu najít. Třicet let se už nevyrábějí.
Nebojíte se, že se vám v ní něco stane? Jako když vás na olympiádě zranil Fin Ruutu.
Hraje se úplně jiný hokej než v NHL. V zámoří je menší hřiště, víc střetů. To tady odpadá.
Trenérovi reprezentace Růžičkovi jste slíbil, že přijedete na přátelský zápas se Slovenskem. Kdy jste se rozhodl?
Já ani nevěděl, že nějaký zápas je. Až Růža mi to volal. Je mi jedno, jestli budu trénovat v Omsku, na Kladně, nebo hrát. Když budu moct, tak přijedu.
Po dlouhé době asi bude vyprodaná 02 Arena.
A co na NHL? Na Rangers přece taky bude plno.
Kolem dvou set lidí ale vracelo lístky, když jste šel z New Yorku do Omsku.
Tak to byla asi jen naše rodina (směje se).
