Měl být postrachem, ale proti Slavii byl Sulander spíš pro parádu

Když bylo při úvodní představovačce základních pětek účastníků zápasu v Lize mistrů ohlášeno místním hlasatelem jméno Ari Sulander, čekalo finského gólmana pořádně bouřlivé přivítání. První minuty zápasu si také mohl užívat klidu, protože jeho spoluhráči začali takovým náporem, že se k němu kdokoliv v bílém slávistickém dresu dostal jen sporadicky. A když jej v 11. minutě překonal nenápadným švihem za modrou Micka, dalo se mu to ještě odpustit.

Ovšem nejvíce se „předvedl“ ve třetí třetině. V 44. minutě mu nejprve puk propadl mezi betony po střele Doležala a o devět minut později neudržel střelu Vondrky, kterou mohl pohodlně doklepnout za jeho záda Sklenář. „Ten třetí a čtvrtý gól padají na jeho vrub. Ale to se prostě stane, zase řadu dalších šancí chytil,“ snažil se brankáře soupeře hájit Vladimír Růžička mladší, který zařídil asi jediný gól Slavie ze hry, po kterém se Sulander nemusel červenat.

Růžička na konci druhé třetiny nabil na přesnou střelu Bednářovi, po které Sulander neměl nárok. „Jel jsem jeden na jednoho a zkusil kličku, kterou dělávám. Ta mi vyšla, tak jsem pak objel branku a viděl v dobré pozici volného Jardu Bednáře. Bekhendem jsem mu to poslal a naštěstí to tam spadlo,“ popsal celou akci syn hlavního kouče Slavie.

V tu chvíli Bednář pokořil Sulandera poprvé a to ještě brankář Curychu netušil, že odjíždějící bělostný dres s číslem 21 uvidí odjíždět od své branky s radostným gestem ještě čtyřikrát. Přesně tolikrát totiž Bednář vyhrál vzájemný souboj v samostatných nájezdech. „Vím, že finští brankáři rádi hodně "papaj", a když jsem si ho v prvním nájezdu roztancoval, tak jsem mu to už pak dával, kam se mi chtělo,“ vykládal se šibalským úsměvem útočník Slavie.