Článek
Od úvodního duelu s Rusy předvádíte výborné výkony, nominaci jste přitom neměl jistou. Prožíváte pohádku?
Ano, já jsem si sem však nepřijel honit nějaké osobní ego nebo osobní statistiky, ale udělat týmový úspěch! Těší mě, že jsem dostal pochvalu od trenérů a důvěru se jim snažím maximálně vracet na ledě.
Kdyby vám někdo před deseti lety tvrdil, že si v roce 2021 zahrajete na MS, dáte hned v prvním duelu gól a v zápasech budete patřit k nejlepším na ledě, co byste mu řekl?
Stoprocentně bych mu nevěřil! Když jsem se vracel k hokeji v Mariánkách, kluci v mém věku odcházeli na draft NHL a z některých už byli hotoví hokejisté. Já hrál krajský přebor jen tak pro radost, v sobotu byl zápas a přes týden jsem ani netrénoval. Určitě jsem tehdy nedoufal, že by se mi někdy v životě něco takového povedlo. Jsem za to vděčnej a strašně moc rád.
Jakub Flek (druhý zleva) před běloruskou bránou, kterou střežil Alexej Kolosov.
Hrával jste i florbal, právě tehdy jste nevědomky piloval rychlost, která vás zdobí?
Určitě. V týmu nás bylo asi jenom sedm, takže jsme ani de facto nestřídali. Celej zápas jsem odběhal a myslím, že to byl nevědomý trénink fyzičky a rychlosti. Dost mi to pomohlo.
Na světovém šampionátu debutujete, vnímal jste před prvním duelem v těle chvění?
Nervozita trochu byla, nepopírám. Když ale jdete na led ustrašenej, spíš vyrobíte nějakou chybu nebo něco pokazíte. Snažil jsem s jít do zápasu s čistou hlavou a říkal si, že pokud pojedu na 120 procent, zvládnu to.
Skvělým bruslením, tahem na bránu zatápíte v Rize soupeřům. Jak se na ledě cítíte?
Dobře, i když v mé hře jsou také chyby a nedostatky. Třeba nevyužité úniky proti Švýcarům i Bělorusům...
Jakub Flek se snaží překonat švýcarského brankáře Leonarda Genoniho v zápase MS.
Jaká je odezva na vaše výkony z Česka? Ať už od rodiny, kamarádů, známých nebo spoluhráčů z Karlových Varů...
Píšu si s pár kluky z kabiny, ale moc moje osobní výkony nehodnotíme. Spíš si pokaždé napíšeme, jak vypadal zápas a jak to vypadalo v TV. Jinak komunikuju s rodinou a jenom s několika přáteli.
Od přítelkyně vnímáte velikou podporu. Jak vaše vystoupení na MS prožívá?
Hodně. Kolikrát mi psala, že je snad ještě nervóznější než já. (úsměv) Pořád mě chválí, i když já jsem občas sebekritickej. Když jsem nedal ty dva úniky, psal jsem jí, že jsem dřevák. Ona mi vždycky odpoví, že ne, že jsem šikovnej. Je to povzbuzující, ale tohle musím prostě začít dávat.
Měříte 172 cm, menší výška však pro vás hendikepem při hře není, že?
Všechno má svoje pro a proti. Když potkám před bránou 203 cm vysokého Bělorusa, těžko se s ním přetlačuju. Jenže když mu v rohu hodím ramena doleva doprava a udělám tři kroky, jsem rázem za ním. Řada hráčů s malou výškou toho dokázala v kariéře daleko víc než já, třeba David Výborný. Pro mě byl vždycky hokejový vzor Martin Straka, který je podobného vzrůstu a má za sebou neskutečnou kariéru. Je pro mě velká čest, že teď stojí na střídačce za mnou a trénuje mě.
Přečtete si občas internetové diskuse, v nichž fanoušci rozebírají vaše výkony?
Když vám dá reference někdo, kdo hokeji rozumí, třeba bývalí hokejisté nebo experti ve studiích, většinou si je přečtu. Ale jinak komentáře na Facebooku, Instagramu a podobně opravdu neotvírám. To je zóna a prostor pro fanoušky nebo i nefanoušky, kde mají prostor se vyjádřit, což respektuju. Ale pro mě je důležitý osobní pocit a hlavně to, co mi řekne trenér.
Výkony jste přerostl českou extraligu. Je vám 28 let, láká vás odchod do zahraničí?
Netajím se tím, že je pro mě velký sen odejít někam do ciziny a zkusit nějakou top zahraniční ligu. Mistrovství je obrovsky sledované. Snažím se na ledě odvádět maximum. Uvidíme, jestli si toho někdo třeba všimne a nějaká nabídka přijde.
