Rubriky:

Rozhovory

Živě

Rachůnek věnoval gól ve čtvrtek narozené dceři Kateřině

22. května 2010 20:00

Obránci hokejové reprezentace Karlu Rachůnkovi se během čtvrtfinálového zápasu s Finy narodila dcera Kateřina, v sobotu pak jeho gól do švédské sítě sedm vteřin před koncem třetí třetiny na kolínském ledě zachránil Česku finálovou naději. „Určitě jsou to nejšťastnější dny mého života a ten gól věnuju malé, ani ode mne jinou odpověď nečekejte. Je to naše druhé dítě a jsem hrdý na manželku, že to zvládla,“ tvrdí 30letý hokejista, který bude v nové sezóně oblékat dres Jaroslavli.

 

Grigory Dukor, Reuters

Můžete trochu přiblížit to vaše zázračné vyrovnání sedm vteřin před koncem třetí třetiny?

Dostal se ke mně puk, viděl před sebou prostor, tak jsem se vší silou opřel do střely. Bylo to až neskutečný, vždyť zbývalo tak málo času. Měli jsme velké štěstí, ale snad jsme si ho zasloužili tou tvrdou prací a bojovností, co je v mužstvu. Ten gól věnuju malé, ani ode mne jinou odpověď nečekejte.

Co vám blesklo hlavou, když jste viděl kotouč v síti?

Ten pocit se těžko popisuje. Abych řekl pravdu, ani si to moc nepamatuju. Bylo to 2:2, ale nebyl to ještě vyhraný zápas, cítil jsem však ohromnou radost, že máme ještě šanci hrát.

Dal jste někdy takhle důležitý gól?

Nepamatuji si, možná v prodloužení někde v NHL nebo v Rusku. Ale s reprezentací je to úplně něco jiného a zvlášť na tomhle šampionátu, kde jsme byli několikrát už skoro mimo hru a vždycky jsme se dokázali vrátit a vždycky jsme to zlomili.

Pomáhá tomu hodně neustále zmiňovaná soudržnost týmu?

Zní to jako fráze, ale opravdu se sešla výborná skupina kluků, která dostala možná jedinečnou šanci hrát na mistrovství světa a všichni pracují pro tým. Taky proto jsem se hned po tom svému gólu hnal ke střídačce, chtěl jsem se o radost podělit s celým týmem.

Neuvažoval jste přece jen o tom odjet během turnaje k porodu?

Dohodli jsme se s manželkou předem, že tady zůstanu. Když mi pak ve čtvrtek ráno zavolala, že půjde na sál, tak už bych to stejně nestihl a nechtěl jsem tu nechat kluky.

Byl jste pak hodně nervózní, co se děje doma?

Čekal jsem netrpělivě na zprávu, po první třetině s Finy přišla. Klukům jsem to ale neříkal. Myšlenky mi trochu utíkaly domů k rodině, ale přiznal jsem se až po zápase a jsem moc rád, že to dopadlo dobře doma i na ledě.

Bude účast ve finále mistrovství světa stát za tu oběť?

Určitě. Ono to je ale těžké, já bych chtěl být strašně s rodinou, ale když se už šampionát tak vyvinul, tak na druhou stranu jsem moc rád, že jsem tady a manželka je mou velkou oporou, vždycky byla a bude. Sama mně říkala, ať jedu na šampionát a jsem na ni i celou rodinu hrdý, jak to zvládají.

Po postupu do bojů o medaile jste si mohli do Kolína nad Rýnem pozvat rodinné příslušníky, přijel vám vůbec někdo?

Žena je ve Zlíně v porodnici, syna Matěje hlídají babičky a bráchové Ivan i Tomáš už mají letní přípravu, ale všichni určitě byli u televize.

Martin Kézr (Kolín nad Rýnem), Právo

Zrušit


Časová osa: Rozhovory

Filtr článků - Rozhovory