Hlavní obsah

Hecíř Prospal probudil hokejisty: Kvůli tomu si Jandač vzal do reprezentace takového „blbečka"

Paříž

Když bylo národnímu týmu nejhůř a prohrával s Finy o tři góly, byl to právě on, kdo zaražené české hokejisty na střídačce burcoval, že ještě není nic ztraceno a pořád zbývá spousta času. Asistent trenéra Václav Prospal svým zapálením a optimismem hráče nakazil, a i díky němu tak předvedli úchvatný čtyřbrankový obrat.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Trenér Josef Jandač (druhý zprava) hovoří se svými asistenty Václavem Prospalem, Jaroslavem Špačkem a Petrem Jarošem na tréninku v pařížské hale Bercy.

Článek

Už jako hráč jste vždycky byl velkým hecířem, že?

Kvůli tomu si mě Pepa Jandač do reprezentace asi vzal. Takového blbečka už jednou měl v národní lize (Prospal v sezóně 2004/05 nastupoval během výluky NHL pod koučem Jandačem za České Budějovice - pozn. aut.). Je důležité nikdy nepřestat věřit. Nejsem tam od toho, abych byl nějaká roztleskávačka, to si musí utáhnout kabina. Ale nemám v sobě, že tam jenom budu stát jako kužel a koukat se, jak zápas probíhá.

Prostě hokejem žijete...

Má v mém srdci obrovské místo a kromě zdraví a rodiny nemám nic, co by pro mě znamenalo víc. Hokej je prostě můj život od tří čtyř let a nerad prohrávám. Prohry mě vždycky štvaly. Někdy jsem to možná dával najevo jiným způsobem, když jste ale pak součástí takového zápasu, jako byl ten s Finy, tak tam emoce prostě jsou.

Rozkopal jste třeba někdy koš?

Taky se mi to stalo! Je to ale řízený proces, nemůže se to dělat pořád. Nejsem na střídačce od toho, abych tam roztleskával. My trenéři tomu můžeme dát systém a strukturu, proti Finům ale bylo potřeba to trochu nahecovat.

Už v dětství jste byl tak emotivní?

To se nedá naučit. Musíte mít v srdci, že se za žádné situace nesložíte. Přišly nájezdy s Finy, já se naklonil k Pepovi (Jandačovi) a řekl mu: „Kurva, já bych jel." Přitom jsem nikdy nebyl z těch, kteří by byli mezi prvními třemi na nájezdy a trenéři k nim vzhlíželi. Jsou to čtyři roky, co jsem skončil jako hráč, v srdci to ale pořád je. Ten oheň tam je. A bude tam vždycky. Jestli ho jednou ztratím, nemám tam co dělat.

Někdy ale na střídačce přeci musíte oheň alespoň trochu uhasit, ne?

Jasně, že tam nemůže být pořád. V určitých situacích by tam ale měl být, cítím že může mančaftu pomoct. A vidíte, přišla přesilovka, gól Horáka na 1:3, který nás vrátil do zápasu. A najednou jsme začali věřit. Poměr střel byl ve třetí třetině 17:2, což už je ukázka, že mančaft šlapal, nic nezabalil, že se dokázal vyhecovat, že mu nebylo jedno, kam se zápas ubírá. To je na tom to krásné. Je skvělé, že se projevil charakter týmu, v posledních patnácti minutách třetí třetiny, prodloužení a nájezdech to kluci ukázali.

A zvedli si tím i sebevědomí...

Samozřejmě, nemůžeme se ale jenom vznášet v oblacích, že jsme porazili Finsko po nájezdech. Z každého zápasu si musíte vzít pozitivní i negativní. Jde o to dívat se na všechny možné aspekty, které v zápase nastaly. Díky videu si to můžete zastavit, podívat se na další situace. Musíme přijít na to, jak bychom se mohli zlepšit. Utkání s Norskem je tu totiž coby dup.

V úterý a středu ale jen trénujete. Jak volný čas strávíte vy?

Půjdu si vyjet na kole, abych se vypotil a vyčistil si tu svou makovici.

Reklama