Článek
Pomáhá vám v Kodani zkušenost z loňského pařížského šampionátu?
Určitě. Vím, jak turnaj může být nahoru a dolů. Loni jsem měl větší problémy s přechodem na širší evropský led, teď už jsem líp připravený. Všechno je prostě trochu jednodušší, protože už vím, co od mistrovství světa můžu čekat.
A můžete tak coby nejstarší bek v současném kádru udílet cenné rady mladším kolegům. Berete se tak trochu jako jejich táta?
Trenéři mi dopředu říkali, že v obraně budu nejstarším, ale víc to neřeším. Musím se soustředit na sebe, abych vedl kluky tím, jak hraju. Abych jim pomáhal fyzicky i psychicky na střídačce i na ledě. Právě poctivými výkony jim pomůžu nejvíc.
Takže není potřeba nováčkům na šampionátu příliš radit?
Na začátku bylo potřeba si v šatně něco říct, což Pleky (Tomáš Plekanec) zvládá úplně bravurně. Je schopen zmínit malé detaily, které se neřeknou. Hlavní je ale jít na ledě příkladem. Když sám něco děláte, mladí to pak budou dělat taky. Mladí makají, je vidět, že mají vůli a chuť. Dodávají mi tím energii, že můžu makat s nimi, pomoct jim radou a ukázat cestu.
I vy si občas vezmete v kabině slovo?
Taky občas něco řeku, když je to potřeba. Častěji to ale dělá Pleky.
Cítíte od mladíků určitý respekt?
Zezačátku určitě byl, teď už jsme ale sehranější a semknutější a víme, co můžeme jeden od druhého čekat.
Už vám přestali vykat?
Jo, už se to povedlo (směje se). Vyřešili jsme si to, nálada je uvolněnější.
Cítíte, že letos s ohledem na značné omlazení kádru hrajete na MS jiný hokej než loni?
Herní systém se nezměnil. Loni jsme v Paříži měli víc zkušenějších kluků, takže byla vidět herní vyspělost hned od začátku. V Kodani na nás Zezačátku byla vidět nervozita, teď už si ale kluci začínají věřit a dostávat se do toho. Trenéři chtějí, abychom šli od nejhoršího výkonu k nejlepšímu. Pracujeme na tom.
Je zapracovávání mladých hráčů do výběrů pro MS tou správnou cestou?
Jasně, že jo. Funguje to i v ostatních reprezentacích. Amerika bere mladé už léta, dává se prostor novým. I u nás se vždycky vezme pár mladých, aby získali zkušenosti. Letos jsme v podstatě nezkušený tým, ale zatím se nám to vyplácí. Sice ještě nemáme výhru za tři body, hrajeme ale solidní hokej.
Překvapil vás teprve dvacetiletý obránce Hronek, jak bravurně své první dva zápasy za národní tým zvládl?
Hlavně ten proti Švédům se mu povedl úplně neuvěřitelně. Jsem rád, že máme mladé talenty, kteří podle mě udělají díru do hokejového světa. Je to jedině dobře.
Má Hronek na to, aby už v příští sezóně prorazil z farmy do NHL?
Šanci určitě má. Detroit shání obránce jako je on.
Dnes vás čeká Švýcarsko, první výhra za tři body už by byla potřeba, že?
Pro naše sebevědomí by byla nadmíru důležitá. I proto, že Švýcaři porazili Slováky. Bude se hrát o to, kdo bude v tabulce nad kým. Je to určitě jeden z nejdůležitějších zápasů turnaje. Musíme mít lepší vstup do zápasu než se Slováky i Švédy. Herně na to určitě máme.
Probíráte výkony na turnaji i se svým otcem Leem, který startoval na pěti MS a získal čtyři bronzy?
Jojo, píšu si s ním. Říká mi, abych víc střílel a dával víc gólů. Zatím jsem to nenaplnil. Ale pár střel jsem už měl, které tam skoro padly.
Loni chtěl otec na MS přijet na boje o medaile v Kolíně nad Rýnem, kam jste se ale neprobojovali. Jak to má letos?
Zatím to plánujeme. Manželka přijede na poslední zápasy ve skupině, tak táta si přijede s ní.
Jak jste strávil pondělní volný den?
Zašli jsme si prohlédnout centrum Kodaně a na kafčo. Michal Jordán, se kterým jsem na pokoji, chytá přes počítač české kanály, takže koukáme na různé pořady.
Na které?
Naposledy to bylo Dva a půl chlapa v neděli večer jsme koukali na fotbal. Nějaká klasika...
Španělské El Clásico mezi Barcelonou a Realem Madrid?
Přesně tak (směje se).
Pokoje na hotelu se nesou ve tradičním strohém skandinávském stylu?
Přesně tak. Nejsou na nich žádné židle navíc, takže klasická Skandinávie. Ale je to adekvátní. Nic, co by se nedalo přežít. S Džordim stejně nejvíc využíváme postele. Jedinou židli jsme dali pod oblečení...
Je velkou výhodou, že to na stadión máte jen pár minut volnou chůzí?
Je to super. Každý můžeme jít na halu po vlastní ose. Dvacet minut nebo hodinu před srazem, prostě jak je kdo zvyklý.
Nevadí vám, že se občas musíte prodírat mezi fanoušky, kteří o vás pochopitelně jeví velký zájem?
Je fakt, že v den zápasu se Švédy to byl od nich slušný útok (směje se). Ale ne, je to v pohodě. Setkání se a vyfocení s fanoušky nikomu neuškodí. Není jich tam tak moc, aby se to nedalo přežít. Fanoušky navíc navnadí, když se můžou s námi potkat.
