Článek
Čeho si v letošním roce v bazénu nejvíc ceníte?
Nejvíc mistrovství Evropy. Na začátku jsme čekali možná trochu lepší časy, ale pak se povedlo všechno a nejvíc mě těšila dvoustovka polohovka, kde jsem se zlepšil o dvě sekundy, to byl skvělý pocit.
Je příjemné mít s téměř dvouletým předstihem splněné limity na paralympiádu? V Los Angeles budete obhajovat kompletní sadu medailí.
Ještě mě do té doby čeká mistrovství světa v Mexiku, ale teď spíš budu muset přemýšlet, jak to udělat se školou. Když se vydám na výšku, první rok mě čeká poznávání nového města, klubu, bazénu…
Nejprve maturita, jak vám jde příprava?
Zatím doufám, že dobře, ale už mi začíná příprava na ni i na přijímačky. Nejsem úplně učební typ, že bych ležel v knížkách, spíš ty texty hodím do chatu, ať mě zkouší, a zatím to funguje.
Platí, že vás nejvíc láká psychologie?
Nejdřív jsem pomýšlel na práva, ale zákony mě tolik nebaví. Pak jsem zvažoval biologii a sociologii, ale nejvíc mě baví právě psychologie. Poslouchám kámoše, když mají nějaké trable, jsem ukecaný, ta by mi sedla. (úsměv) Ještě uvidím, jestli bych zamířil do Brna nebo do Prahy, záleží, kam se dostanu.
Kam vás to táhne víc?
Kdybych se dostal na obě školy, tak bych šel spíš do Brna. Tam mají pro nevidomé učebnice, celkově je škola pro nás lépe uzpůsobená.
Zmínil jste, že byste musel poznávat nové město, co to obnáší?
Už sonduju i u kámošů, jak to dělají a jak se orientují ve velkých městech. Já se naučím pár cest, které pro mě budou hlavní. Z hlavního nádraží na byt, do školy a na bazén, pak už to bude na mně. Máme vysílačku VPN, pomocí níž si hledáme třeba číslo tramvaje a směr. Navíc Praha i Brno jsou pro nevidomé dobře připravené, v Tachově všude přechody uzpůsobené nemáme.
Jaké bude odloučení od rodičů?
Oni chtějí do Brna se mnou na ten rok před paralympiádou. Já bych ale chtěl být sám, s tím, že za nimi budu samozřejmě jezdit. (úsměv)
David Kratochvíl se svým otcem Jiřím.
O víkendu jste závodil na Plzeňských sprintech, jaké bylo soupeřit s vidícími plavci?
Boží. Naposledy jsem s nimi plaval někdy v deseti letech a ta atmosféra byla bomba. Čtyřstovka se mi docela povedla. Zatím jsem pod hranicí, co by vzali na mistrovství republiky, ale chceme se s trenérem pokusit se kvalifikovat i na krátkém bazénu. Potřebuju se vyzávodit. Trenér říká, že v tréninku plavu super, ale když přijde závod, nějaké chyby tam jsou. A ty závody s vidícími mi pomáhají.
V čem je největší rozdíl?
Každá drobná ztráta je znát. Když narazím do dráhy, nepovede se mi ideálně obrátka, nebo pomaleji vystartuju, hned je to znát. Obrátky jsme zlepšili, ale pořád je stovka kraulem v pětadvacetimetrovém bazénu masakr, ta rychlost je obrovská.
To jste si vyzkoušel i půlmaratony v Karlových Varech a Ústí nad Labem. Jaká to byla zkušenost?
Parádní, zase jiná než bazén. Hlavně první závod ve Varech byla bomba, v Ústí po mistrovství Evropy to nebylo nic moc, protože jsem tolik neběhal, ani trať se běžcům moc nelíbila. Na konci jsem byl úplně bílý, zase jsem poznal své hranice.
Neláká vás paralympijská medailistka Simona Bubeníčková i na běžky?
Potkali jsme se minulý týden v Senátu a pak jsme si psali, tak se ptala, jestli bych nechtěl na běžky. Tak uvidíme, říkal jsem jí, že bych radši plaval za ní. (úsměv)
