Hlavní obsah

Jubilant Plekanec reprezentaci spojuje hlavně s emocemi a zážitky, do práce chodí v NHL

Martin Kézr (Kodaň)Právo

Jubilejní 100. zápas v reprezentačním dresu dnes odehraje nejstarší český hokejista na šampionátu, 35letý útočník Tomáš Plekanec. „Ani jsem o tom nevěděl, než se mě na to všichni začali ptát. Starty si nepočítám, ale číslo je to pěkný,“ říká útočník účinkující už pojedenácté na mistrovství světa.

Foto: Ondřej Deml, ČTK

Tomáš Plekanec (14) na střídačce s Radkem Faksou (12), Robertem Kousalem a koučem Josefem Jandačem.

Článek

„Každý mladý hokejista sní o reprezentaci a já v tomhle nebyl jiný než ostatní kluci. Těžko bych ale v té době očekával, že odehraju stovku zápasů za nároďák," říká útočník, jenž už šestnáct sezón působí v zámoří, a proto mu starty za Česko až tolik nenaskakují.

„Už jich s ohledem na věk ani asi moc nepřidám. Neměl jsem však nikdy důvod při pozvánce říct ne, vždycky mi reprezentace za to stála. Když pak tady vidí člověk ty tribuny plné fanoušků s vlajkama, tak je to nejhezčí pocit, co může hráč zažít," uvažuje Plekanec.

K reprezentaci má svůj specifický vztah. „Slovo srdcař nemám moc rád, pro mě je nároďák hlavně o emocích, zážitcích s klukama v kabině i na ledě. V NHL člověk chodí víc jako do práce, má to pro mě samozřejmě svoje kouzlo, ale hrát za Česko je přece jen něco jiného. Dřív bylo do nároďáku daleko těžší se dostat. Byla parta kluků, která hrála a jezdila pořád, teď se to strašně moc točí," míní Plekanec. Z aktuální sestavy má víc startů jen Červenka (152).

Centr z kladenské líhně si dodnes vybaví své první vystoupení v reprezentačním dresu, které se odehrálo v roce 2001 v Mladé Boleslavi při přátelském utkání se Švýcary. „Hokej mě baví a snažím si užít každý zápas. Těžko vybrat jeden nej. Byla jich spousta krásných, zejména asi ty medailové ze šampionátů v Rize, Bratislavě či Helsinkách," vzpomíná Plekanec, jenž má doma stříbro a dva bronzy z mistrovství světa.

„Asi každý si pamatuje spíš hezký věci, ty horší zážitky se snaží vytěsnit. Moc rád vzpomínám i na předloňskou Moskvu, kde byla super parta. Hráli jsme báječný hokej, jen se nám smolně nepodařilo přejít čtvrtfinále," vykládá.

Nad otázkou, jak vychází v národním týmu s hráči až o šestnáct let mladšími, jen pokrčí rameny. „Občas jim rozumím, někdy vůbec ne," říká. Pro vášeň teenagerů k mobilům a sociálním sítím má ale pochopení. „Všichni jsme stejní, ono to asi pohltí každého," usmívá se.

Reklama