Hlavní obsah

Snažím se být opatrný a nerozdávat bulváru munici, vypráví Frolík o životě

Martin Kézr (Bratislava)Právo

Vedle osvědčené tváře hokejového pracanta ukazuje Michael Frolík i zabijácký instinkt v koncovce. V Bratislavě ze sedmi zápasů ve skupině bilanci 7+7 v kanadském bodování. Z předchozích účastí na MS má 31letý útočník medaili a stejný cíl vyhlašuje otec dvou malých dcer i letos. Vypráví ale také o bulváru v zádech, a proč by se jednou rád vrátil ze zámoří domů.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Odměna po Norsku. Cenu nejlepšímu hráči českého týmu Michaelovi Frolíkovi předal Jaromír Jágr (vlevo).

Článek

Na mistrovství světa hrajete po sedmi letech, je to hodně jiné než tenkrát?

Je tu sice nová generace hráčů, mužstvo se za tu dobu logicky dost obměnilo, ale atmosféra v kabině se mi zdá podobná. Právě na ni jsem se vždycky do nároďáku těšil, zažije se tady přece jen větší sranda než v zámoří a nám to letos zatím sedlo parádně. Z Helsinek 2012 i Bratislavy o rok dřív jsem vezl bronz, ani letos nechci jet s prázdnou.

Vnímáte, že se vaše role v národním týmu hodně proměnila?

Z kluků tady máme s Vorasem asi nejvíc odehráno, já už přes osm stovek utkání v NHL. Nejsem ale žádný velký řečník do šatny nebo na střídačku, ale snažím se jít spíš příkladem na ledě a stojím hodně o to, abychom se v týmu bavili o hokeji, jaký hrajeme nebo máme hrát.

Český tým dnes čeká čtvrtfinále s Němci. Sestavu trenéři tají. Jisté je to, že chytá Bartošák

<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>

V NHL jste už oblékal dresy Floridy, Winnipegu, Chicaga a poslední čtyři roky jste v Calgary. Kde jste se hokejově cítil nejlépe?

Nejradši vzpomínám na Chicago, kde jsem před šesti lety získal Stanley Cup. To z paměti jen tak nezmizí. Ale každá štace mi něco dala, na Floridě přišly ty milníky jako první zápas i gól v NHL. Ve Winnipegu jsem si zahrál s dalším Kladeňákem, brankářem Ondrou Pavelcem, což mělo pro mě hlavně lidsky význam a líbí se mi i teď u Flames, snad nějaký úspěch přijde.

Je hodně odlišné hrát za americký nebo kanadský klub?

V Kanadě hokej všichni milují a děsně prožívají, zvlášť v play off je celé město zblázněné. Ten tlak na hráče je pak opravdu veliký, proto možná i těch 26 let čekání na triumf kanadského klubu ve Stanley Cupu. Třeba se nám to ale s Calgary povede už příští rok.

Pomáhá vám hodně, že tam máte vedle sebe zase krajana, brankáře Davida Ritticha?

Já měl kliku, že za těch jedenáct sezon v NHL jsem byl snad pouze jednu v klubu bez dalšího Čecha. Rozhodně je příjemné i v kabině prohodit pár slov v mateřštině. S Ríťou trávíme hodně času při tripech, chodíme na večeře, ale NHL teď prosadila, že každý hráč je na hotelu sám, takže na cestách už spolu nesdílíme pokoj.

Založil jste s modelkou Dianou Kobzanovou i rodinu, v jakém duchu v zámoří vychováváte dcery?

Máme to zvláštně namixované. První dcera se nám narodila v USA, druhá v Kanadě a jejich rodiče mají přitom české pasy. Jak jsem přes sezonu furt někde za hokejem, výchova je většinou na partnerce. Snažím se ale Dianě pomáhat, jak to jde. Na holky doma mluvíme česky, ale je jasné, že pro ně bude prioritní angličtina, kterou čtyřletá Ella pochytává ve školce i u televize. Malá Lilly má teprve rok, takže svět kolem ještě moc nevnímá. Teď jsou všechny tři moje holky na Floridě, takže je neočekávám ani na mistrovství, ale po něm všichni sejdeme v Česku.

Vrána s Chytilem zůstali při tréninku na ledě poslední. Znamená to, že nebudou ve čtvrtfinále hrát?

<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>

Nechybí vám syn jako pokračovatel hokejového rodu?

Kluci mně nějak nejdou a uvidíme, jestli bude ještě nějaký pokus. Od bráchy Martina mám ale neteř a synovce, tak snad rod Frolíků nevymře po přeslici.

Jak se vám žije s bulvárem v zádech?

Beru to tak, že těžko ovlivním, co o nás kde budou psát. Diana umisťuje fotky na instagram, toho se občas bulvár chytí, ale já snažím spíš zůstat stranou a nerozdávat takovému typu žurnalistů munici na nás. Možná jsme v Česku trochu vnímáni jako hvězdný pár, ale jsme tam vlastně jen v létě a snažíme se být v tomto směru dost opatrní.

Berete to tak, že jste v zámoří jen za prací a jednou se vrátíte domů?

Máme ještě pár let na rozmyšlenou, než půjde ta starší školy. Už jsem ale skoro čtrnáct roků mimo domov, takže je jasné, že se mi stýská, a když jsem třeba teď poznal složitosti v Kanadě kolem očkování dětí, tak by mě tam asi nic nedrželo. Děti kořeny za oceánem možná zapustí víc, ale mě to táhne spíš zpátky do Česka, kde mám rodiče i staršího bratra.

Martin ještě hraje hokej?

Naposledy hrál za německý Sonthofen, ale teď už definitivně ve 37 letech skončil. Jsme s bráchou v kontaktu hodně, píšeme si každý den a hokej je vedle rodiny pro nás pořád zásadní téma. Byl se tady i podívat na dva naše zápasy.

Tomáš Plekanec se po odchodu ze zámoří vrátil hrát za Kladno a pomohl ho dostat zpět do extraligy. Plánujete podobné završení kariéry?

Hokej je jediné, co tak nějak slušně zvládám a chci hrát co nejdéle. Až přijde čas opustit NHL, tak se zamyslím, jak dál. Ani žádný plán po kariéře zatím nemám, i když bych se rád nějak motal zase kolem hokeje. Třeba ale až skončím, budu po vzoru Ondry Pavelce hrát golf a hodně cestovat...

Reklama