Článek
„Moje kariéra trvala 22 let, ale lidi si mě nakonec budou pamatovat jen kvůli filmu," hodnotil Mikita své „účinkování" ve ztřeštěné komedii Wayneův svět z roku 1992. Pro fanoušky Chicaga, s nímž spojil celou kariéru, byl ale nedotknutelnou modlou, především kvůli zisku Stanley Cupu v roce 1961 i dvěma Hart Trophy.
Na svět přišel v roce 1940 jako Stanislav Gvoth, a nebýt zběsilého vývoje v poválečné Evropě, zámoří by hokejového génia neobjevilo. Jako osmiletého ho po komunistickém převratu v Československu rodiče poslali za strýcem a tetou do Kanady, kde přijal jméno příbuzných.
„Když mi na nádraží v Praze došlo, že už se s rodiči neuvidím, chytil jsem se sloupu a plakal. Celou cestu jsem chtěl vyskočit a vrátit se domů," pronásledovala Mikitu traumatická událost.
Hokej viděl až v Kanadě
V Kanadě poprvé viděl hrát děti hokej na ulici za domem a okamžitě ho to uchvátilo. Kvůli svému původu a špatné angličtině byl však ve škole terčem šikany. Dokázal se ale sám ubránit a jeho pěsti mu zajistily pověst rváče i v NHL.
„Jednou jsem přijel domů po zápase s Rangers a pětiletá dcera se mě ptala, proč mě ten pruhovaný pán na ledě pořád posílal pryč od kamarádů? Strejda Bobby (Hull), strejda Phil (Esposito) a další seděli pohromadě a ty jsi byl sám," popisoval Mikita svůj impulz náhlého zmoudření, kdy jeho počet trestných minut klesl během dvou let ze 154 na 12.
Mikita začínal kariéru ještě v éře Original Six a končil v roce 1979, kdy už NHL vládl Wayne Gretzky. Stále vede klubové tabulky Blackhawks v počtu odehraných zápasů (1394), v asistencích (926) i v bodech (1467). V Chicagu mu jako prvnímu hráči v dějinách klubu slavnostně vyvěsili číslo 21 pod střechu haly.
Pro celé zámoří měl ale Mikita význam i jako průkopník, když začal používat zahnutou čepel hokejky a později i přilbu, na jejímž vývoji se sám podílel. V roce 1983 byl uveden do Hokejové síně slávy. Před sedmi lety pak Mikitovi a jeho spoluhráči Hullovi odhalili u chicagské arény United Center sochu. V roce 2015 však udeřila zákeřná nemoc. Začalo to nenápadně zapomenutými klíčky, mobilem, později Mikita nemohl nalézt cestu domů. Demence mu způsobovala poruchy spánku i halucinace.
„Stanova mysl už tu s námi dávno není," řekla hokejistova manželka Jill Mikitová. Vzpomínky na něj ale jen tak nevyhasnou.
