Článek
„Já nikdy nebyl úplně pomalý,“ zmínil před pár dny v rozhovoru pro Sport.cz Kaše, čím skauty kalifornského klubu zaujal, i když jeho jméno padlo až v sedmém kole jako 205. v pořadí.
Současný systém monitorování talentovaných hráčů s potenciálem působit v nejlepší lize světa je natolik propracovaný, že opravdové špičky nemají šanci být ponechány bez povšimnutí. Sítem ale občas propadne hráč, jehož potenciál skauti neodhadnou úplně přesně, nebo se jeho přednosti vyloupnou až v o něco pozdějším věku.
Podobné to bylo u Kašeho jmenovce Ondřeje Paláta, kterého si Tampa vybrala ze 208. místa v roce 2011. O tři roky později byl rodák z Frýdku-Místku v hlasování o Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony druhý za jedničkou draftu 2013 Nathanem MacKinnonem z Colorada.
„Člověk je vždycky zvědavý na tyhle kluky, co jsou v draftu tak vysoko. A on dokázal, že z něj bude super hráč," řekl tehdy o svém přemožitel MacKinnonovi Palát, jehož kariéra se ale také rozhodně nevyvíjí špatným směrem. Už v roce 2015 si zahrál ve finále Stanley Cupu a v této sezoně patří tým Tampy rovněž k největším favoritům na zisk trofeje.
Útočník Anaheimu Ondřej Kaše oslavuje gól proti Dallasu.
Marcio Jose Sanchez
Mezi českými hokejisty jsou i další hráči, jejichž kariéry startovaly na nízkých pozicích v draftu, ovšem během let rozkvetly do krásy. Tomáše Kaberleho si Toronto vybralo ze 204. místa, Radima Vrbatu si Colorado zvolilo až jako číslo 212, přesto český útočník odehrál více než tisícovku zápasů v NHL.
„Podle žebříčků to vypadalo, že mě někdo vezme na rozhraní 2. a 3. kola. Když to dlouho nepřicházelo, už jsem začal být nervózní. V Bostonu nás byla celá skupina od agenta Jirky Crhy: Michal Sivek, Martin Havlát... Nakonec z toho bylo až 7. kolo, ale byl jsem hlavně rád, že mě bralo Colorado, v tu dobu jeden ze tří nejlepších týmů," popisoval pro Sport.cz Vrbata svou zkušenost z roku 1999.
Na to, jak pozdě byli draftováni, měli slušné kariéry v NHL třeba i obránci Radek Martínek (228. v pořadí - 486 zápasů) a Karel Rachůnek (229. - 371), nebo útočník Petr Průcha (240. - 346 zápasů).
| Z koho se vyklubaly trumfy |
|---|
| Henrik Lundqvist - 205. v roce 2000 (NY Rangers) |
| Joe Pavelski - 205. v roce 2003 (San Jose) |
| Henrik Zetterberg - 210. v roce 1999 (Detroit) |
| Pavol Demitra - 227. v roce 1993 (Ottawa) |
| Dustin Byfuglien - 245. v roce 2003 (Chicago) |
| Pekka Rinne - 258. v roce 2004 (Nashville) |
| Jaroslav Halák - 271. v roce 2003 (Montreal) |
| V závorce jsou kluby, které hráče draftovaly. |
Sedmé kolo draftu ale ještě není úplný extrém. V roce 2002 si Detroit pojistil služby Jonathana Ericssona až v devátém kole. Švédský bek vybraný jako 291. hraje v NHL dosud, stejně jako gólman Brian Elliott, kterého v roce 2003 ze stejného místa volila Ottawa.
„Některým klukům se stalo, že je draftovali kvůli nějaké přednosti, ale oni se pak nechali změnit. Vydrželi čtyři pět let, pak odešli. Mě taky trenéři tlačili, abych hrál víc do těla, bránil. Snažil jsem se plnit povinnosti, ale přitom jsem věděl, v čem jsem dobrý, a toho jsem se držel. Jsem za to rád, že přes všechny trejdy jsem si udržel to svoje a ve druhé polovině kariéry se to projevilo naplno," popisoval svůj recept Vrbata.
A to je plán, kterého by se měl držet i Kaše. Pokud chce v NHL vydržet co nejdéle.
