Noc, kdy hořel Montreal. Hokejová suspendace odstartovala erupci násilí

Po legendárním Maurici Richardovi, jehož socha u arény Bell Centre vítá diváky na zápasech Montrealu, byly pojmenovány nepokoje, které měly za následek rozsáhlé materiální škody i desítky zraněných.

Miláček davů z Montrealu a Québeku s přezdívkou Raketa byl o čtyři dny dříve suspendován do konce sezóny, jelikož dvěma ranami pěstí poslal čárového sudího Cliffa Thompsona v Bostonu do bezvědomí.

Richard byl jednoznačně nejlepším hráčem Canadiens, ale také jejich největším terčem. Nebyl to žádný ňouma, který by se o sebe nedokázal na ledě postarat. Když mu obránce Bruins Hal Laycoe rozsekl hokejkou hlavu, nechal si ji Richard vyspravit pěti stehy a pak se vrátil na led, aby viníka ztrestal. Noviny Montreal Herald přitom psaly, že jeho zkrvavený obličej vypadal jako rozmáčklé rajče. Do cesty se však Richardovi připletl lajnový rozhodčí a o pár chvil později už ležel na ledě.

Hned v Bostonu se kanadského útočníka pokusila zatknout policie, ale hokejisté Montrealu se zabarikádovali v šatně a odmítli spoluhráče vydat. Management Bruins nakonec s muži zákona vyjednal, že incident vyřeší prezident NHL Clarence Campbell.

I když jeho úřad tehdy sídlil v Montrealu, neměl šéf ligy s Richardem slitování. Nejednalo se totiž o první podobný přestupek, už v prosinci montrealská ikona praštila sudího při mele v Torontu...

Richardovi nepomohla obhajoba, že byl zmatený a myslel si, že čárový je jedním z hráčů Bostonu. Campbell suspendoval Richarda do konce sezóny včetně play off, což byl nejdelší trest, jaký ve své funkci za 31 let udělil. „Jde o jednání, které není možné tolerovat," sdělil světu Campbell.

Konkurenti Montrealu považovali flastr za příliš mírný. „Měli ho suspendovat doživotně. V baseballu by mu to tak lehce neprošlo," tvrdil detroitský Ted Lindsay.

Fanoušci Canadiens měli ale jiný názor. Už pár minut po ohlášení trestu stovky bojovně naladěných příznivců oblehly Campbellovu kancelář.

Lidé ve frankofonním Québeku navíc podlehli dojmu, že jsou považováni za občany druhé kategorie. A tohle byla jen další záminka k jejich ponížení. Z Richarda se stal politický symbol.

Frustrace a hněv by možná vyprchaly, kdyby Campbell lépe odhadl situaci a neoznámil, že hodlá v Montrealu navštívit duel s Detroitem.

„I kdybychom vyhráli 100:1, tak to nikoho nezajímalo," povzdechl si montrealský kouč Dick Irvin.

Už dvě hodiny před zápasem odrážela místní policie útoky fanoušků, kteří chtěli proniknout do haly. Rozhořčené publikum se zaměřilo jen na Campbella, na kterého létaly papírové koule i rajčata. Jeden z fanoušků se ho snažil srazit pěstí, policie však zasáhla. Pak uvnitř haly vybuchl slzotvorný granát a pořadatelé se rozhodli Forum vyklidit.

Patnáct tisícovek frustrovaných lidí se spojilo s těmi, co hlídkovali před halou. A policie měla co dělat až do rána.

Richard nejdřív nechtěl výtržnosti komentovat, aby nevyvolal nové, ale následně v televizi vyzval ke klidu. „Přijímám svůj trest a budu se snažit přispět k dalším Stanley Cupům," řekl hráč, který pak v letech 1956-60 triumfoval s Montrealem pětkrát po sobě.

Art Ross Trophy ovšem v roce 1955 nezískal, v posledním utkání základní části ho o bod předstihl spoluhráč Bernie Geoffrion, kterého fanoušci Canadiens bez milosti vybučeli.

Bezesná montrealská noc ještě dlouho rezonovala v místní komunitě. Kanadská písničkářka Jane Siberryová ve skladbě ‚Hokej' z roku 1989 zpívá ‚o ulicích, které hořely, když suspendovali Richarda.'

Násilnosti z poloviny padesátých let byly připomínány i v souvislosti s poměrně nedávnými událostmi po zápasech NHL.

Počátek montrealské tradice pouličních nepokojů byl zmiňován i v roce 1993, kdy se v násilí zvrhly oslavy zisku Stanley Cupu. Když před 11 lety Montreal v prvním kole play off vyřadil rivaly z Bostonu, ve městě znovu hořela auta a zase se rabovalo.

„To ale nebyli naši fanoušci, to byly nějaký vymázla," rozčiloval se tehdejší centr Canadiens Tomáš Plekanec.

Podobný argument by ale jen těžko uspěl u příznivců Vancouveru po prohraném sedmém finále Stanley Cupu v roce 2011. Stovky frustrovaných mladíků v dresech Canucks začali demolovat centrum přístavního města. Výsledkem bylo 150 zraněných, včetně několika pobodaných. Škody přesáhly 4 miliony dolarů...

Hokej je ve své kanadské kolébce katalyzátorem velkých emocí. A hrana mezi nadšením a frustrací je občas velice tenká.