Svečnikovův trik? Umím. Ale potřebuju suchý puk, tvrdí Nečas

Dá se říct, že už si teď připadáte jako pevná součást NHL?Je to jiné. Mám pocit, že jsem v týmu ustálený. Dostávám víc prostoru na ledě a člověk se cítí líp. V tomhle je posun proti minulým dvěma sezonám. Já jsem za to velmi rád.

Minulý rok jste skoro celý strávil na farmě. Byla to škola?Je to velký rozdíl oproti NHL. Ani ne tak herně, jako spíš život okolo, i když s hokejem všechno souvisí. Když mě poslali do Charlotte, tak mi tam dali byt. Většinu času jsem tam byl sám, ale pak povolali jednoho hráče z ECHL, takže jsme tam žili společně. Občas jsem se střídali ve vaření, sem tam jsme zašli na jídlo.

Díky tomu, že si vás Carolina vybrala v roce 2017 v prvním kole draftu (č. 12), ale bylo jasné, že šanci od ní dostanete. Jste teď spokojený s tím, jaký prostor v týmu máte?Vždycky to může být lepší. Ale jsem nahoře první rok a pozici v týmu si musím vybudovat. Je to na mně, jak na tomu budu a ukážu se trenérovi, že můžu hrát víc. Nemůžu si stěžovat, není to špatný, ale když to půjde nahoru, budu jen rád.

NHL je čím dál víc zaměřená na rychlost bruslení, což je vaše silná stránka, takže máte všechno před sebou. Cítíte to tak?Je pravda, že se hra hodně zrychlila a tím pádem z toho vyplývá, že víc hrají ti mladí kluci. Pořád se sice dohrává hodně soubojů, ale není to tak tvrdé jako to asi bývalo dřív. Rychlost vítězí.

Na konci roku se v NHL hodně mluvilo o nevhodném chování trenérů, ale v případě vašeho kouče Roda Brind'Amoura si určitě nemáte na co stěžovat...To je prostě výborný trenér. Když ho vidíte v posilovně, kde každý den cvičí, tak to taky něčem svědčí. Kdybych hrál špatně pár zápasů, tak snad může naskočit místo mě. Byl to výborný hráč, každý tady k němu má přirozený respekt.

Taky hrál centra jako vy, snaží se vás proto trochu víc ‚vychovávat'?Od toho jsou tam spíš asistenti, kteří s námi mají individuální rozbory u videa. Ale i on se snaží poradit, to je jasné.

Na začátku sezony jste byl jako podnájemník u gólmana Petra Mrázka. Jak se vám tam bydlelo?Strávil jsem u Petra a jeho přítelkyně přes měsíc a byla to paráda. Postarali se o mě, měl jsem všechno, co jsem potřeboval, na začátku mi se vším pomohli. Jsem jim za to moc vděčný.

Určitě jste ale uvítal, když vám klub oznámil, ať si najdete vlastní bydlení, což bývá signál, že se s vámi počítá.No jo. Ale minule jsem taky dostal od klubu povolení a první den, co jsem se měl stěhovat, tak mě poslali na farmu (pousměje se). Takže jsem byl rád, že to už klaplo.

Taky se zdá, že ve třetí lajně s Američanem Dzingelem a Finem Haulou jste si našel stálé místo.Já myslím, že je to docela dobrý. Vždycky to může být lepší, ale máme už nějakou souhru v lajně a občas dáváme góly. Jen aby to tak pokračovalo.

Sezonu máte po její polovině rozjetou na 50 bodů, to je hezká cifra, co říkáte?To by bylo určitě hezké, ale těžko říct, jak to bude v druhé půlce sezony. Začátky pro nováčky bývají těžší, třeba si ale vybuduju ještě víc prostoru. Vždycky se dá ale všechno vylepšovat, u mě hlavně v obraně, kde jsem se snažil makat na všem. Od defenzívy to začíná a pak můžete něco vytvořit v útoku. Hlavně abychom vyhrávali, tabulka je nabitá.

Cítíte, že jste si loňským vyřazením obhájců Stanley Cupu z Washingtonu a postupem do konferenčního finále udělali jméno?Třeba právě v zápasech s Capitals je to teď hodně vyhecované a jiné. Už je tam rivalita. Je jasné, že už nás nikdo nepodcení, ale tým máme vážně dobrej. Jen musíme hrát pořád tak, jak nám trenéři říkají. Občas tam máme pár zápasů, kdy to tolik nejde. Ale já věřím, že úspěch může letos zase přijít.

Váš ruský spoluhráč Andrej Svečnikov hned dvakrát ohromil NHL nevídaným kouskem, když si nabral puk na čepel hokejky a lakrosovým způsobem ho hodil do branky. Překvapil vás taky?On to často zkoušel na tréninku, u něj už je to docela normální. Ale neuvěřitelné je, že v NHL to nikdo předtím neudělal a on se trefil hned dvakrát. Uvidíme, třeba to zvládne ještě potřetí.

Troufl byste si taky?Já to umím. Ale potřeboval bych na začátku třetiny suchý led a suchý puk, protože ho nabírám na hokejku trochu jiným stylem. Na konci třetiny už to člověk nenabere. On to zvedá jiným způsobem, je to zajímavé. Ale má to nacvičené perfektně, protože to zvládne za každé situace.

Na přelomu roku se konal v Ostravě a Třinci světový šampionát dvacítek, na kterém jste si zahrál v předchozích třech letech. Sledoval jste ho na dálku?Všichni jsme ho tady sledovali. Ono je to srandovní, když máte v týmu kluky z Finska, Švédska, Švýcarska, Kanaďany, Američany i Rusa. Takže rivalita tam byla, docela jsme se sázeli. Díval jsem se samozřejmě, co jsem mohl. Škoda, že to kluci nedotáhli dál, ale měli strašně těžkou skupinu. Po tom zápase, co prohráli s Německem, jsem měl strach, ale pak uhráli potřebný bod s Amerikou. Ještě že tak ...

Takže moc nevěříte, že v dohledné době cinkne juniorům medaile?Nemáme největší šance... Ale taky úplně neznám ty kluky ročník 2002 a mladší, to musí říkat jiní. Ale určitě náš juniorský hokej není tam, kde být měl. To je ale otázka pro jiné lidi, aby se to změnilo. Fanoušci hokej sledují a podporují. V Ostravě a v Třinci byli výborní a zaslouží si víc, než jim předvádíme.