Článek
Hrála se pátá minuta prodloužení, když Kane dostal v obranném pásmu domácích přihrávku u levého mantinelu. Šikovně se vyhnul obránci Timmonenovi a takřka z úhlu vystřelil na branku. Puk po jeho střele přesně prošel mezi betony gólmana Flyers Leightona a zapadl do levého rohu jeho branky.
Rozhodčí si přesto nebyli úplně jistí, zda branka padla a tak nastala rozpačitá pauza. Zatímco rozvášněný Kane se rozjel přes celé kluziště a cestou se zbavoval rukavic a hokejky stíhaný svými spoluhráči, hlavní sudí se radil s videorozhodčím a hokejisté Philadelphie stáli zaraženě na střídačce a doufali v zázrak.
Patrick Kane (vpravo) těsně poté, co vstřelil vítězný gól foto: ČTK/AP
To hráči v bílých dresech už byli natolik rozradostnění a objímali se s brankářem Niemim, že by si těžko připustili jiný výsledek než své vítězství. I když u nich panovaly mírné pochybnosti. "Od třetí třetiny nás Philadelphia hodně tlačila, takže jsem se modlil k Bohu, aby ten gól platil," uznal po zápase kapitán Chicaga Jonathan Toews.
Ale hrdina zápasu Kane měl jasno. "Já věděl, že to tam spadlo," usmíval se. "Ale stejně pořád nemohu uvěřit tomu, že se to opravdu stalo... Vstřelit vítězný gól ve finále Stanley Cupu, o tom přece sní každý," rozplýval se teprve 21letý útočník, jenž se stal následovníkem slavných hráčů Bobby Hulla nebo Stana Mikity, jejichž zásluhou slavilo Chicago zisk poháru naposledy.
Rozradostnění hrdinové Chicaga - trenér Joel Quenneville a střelec vítězné branky Patrick Kanefoto: ČTK/AP
"Když jsem uslyšel sirénu znamenající konec zápasu, byl to ten nejlepší zvuk, jaký jsem zažil," vykládal trenér Chicaga Joel Quenneville. "Nikdo pořádně nevěděl, kde ten puk vlastně skončil. Jediný, kdo si byl jistý, že spadl do branky, byl Kane."
"Tohle je ten nejlepší pocit, jaký můžete zažít," smál se Toews, který se jako kapitán dotkl Stanleyova poháru jako první z hráčů Blackhawks. Hned po něm se tu poctu užil Marián Hossa, který v předchozích dvou letech stál pokaždé po finále na straně poražených.
