Hlavní obsah

Jágr: hokejová legenda v Rockyho městě

Na 1249 dnů vypadl z kolotoče NHL. Během té doby měli Eliáš, Vokoun nebo Plekanec šanci zaplnit prázdný trůn české hokejové jedničky v zámoří. A výsledek? V takřka 40 letech se Jaromír Jágr za oceán vrátil a veškerou pozornost si zase ukradl pro sebe. Diví se tomu někdo?

Foto: Tom Mihalek, ČTK/AP

Jaromír Jágr s v dresu Philadelphie raduje z branky.

Článek

Je středa 12. října, pět odpoledne. Za dvě hodiny začíná první domácí zápas Philadelphie Flyers v sezóně. Natěšení fanoušci zaplnili parkoviště umístěné mezi třemi sportovními svatostánky. Vedle Citizens Bank Parku, kde hrají baseballisté Phillies, kousek od Lincoln Financial Field, domovského prostředí fotbalistů Eagles, svítí do dálky Wells Fargo Center, hokejová Mekka Philadelphie.

Týmoví příznivci si rozložili stoličky, postavili pár přenosných grilů. Někteří si pochutnávají na místní specialitě, kterou je Philadelphia cheesesteak: kousky masa promíchané se sýrem uvnitř půlmetrové bagety. Všichni na sobě mají oranžové a bílé dresy s černým klubovým logem. Z kufrů aut vytáhli plata plechovek. Žízeň je veliká, a nejen ta na pivo.

Pár fotek bezmála piknikové scenérie by se hodilo. Ale pozor… „Hej! Co jsi zač? Proč nás fotíš?“ Stačí ale jen nadhodit Jágr a podmračené výrazy stokilových pořezů se změní v úsměvy. „Kolik dá gólů? Dvacet? Třicet? Znáš se s ním? Proč byl vůbec v Rusku? Mohl za nás hrát už dávno…“

Jágra ve Flyers dřív nemilovali

Kdysi se tu při vyslovení jména Jágr nadávalo. Jenže to českému křídlu ještě zpod přilby vlála deka dlouhých vlasů a hlavně hrálo za nenáviděný Pittsburgh. „Zápasy s Flyers, to bylo jak Sparta–Slavia,“ porovnával český útočník s pensylvánským hokejovým derby. Teď je všechno naopak, Philadelphia ho ctí a haněn bude v Pittsburghu.

Zmínit, že jste ze stejné země jako Jágr, je nyní ve „Philly“ minimálně zárukou vřelého přijetí. V bohémsky vyhlížející čtvrti Old City potkáváme klubového šéfa PR Zacka Hilla s přítelkyní. „Heidi, tihle pánové přijeli psát o Jágrovi,“ představuje nás prošedivělý elegán. „Takže jste z…?“ poněkud znejistí blonďatá čtyřicátnice. „Z Česka.“ Heidi zasvítily zuby: „No ano! Jistě, výborně!“

Jméno české ikony ostatně funguje i jako propustka do hokejové arény. Taška, která má být přísně zkontrolována, je nechána zcela bez povšimnutí a jindy ostře vyhlížející ochranka ještě popřeje hodně štěstí. Osmdesátiletý liftboy pak ochotně poradí cestu do fanshopu Flyers. „Jdete omrknout holky, co?“ ví svoje výtahový veterán.

U velkého plakátu s Jágrovou podobiznou se replika dresu s číslem 68 prodává za 200 dolarů, tričko se dá pořídit za pětadvacet.

„Mám ale už jen velikost 2XL,“ posteskla si prodavačka, že z obchodu sešlo.

Fandí i Stallone

V sedmdesátých letech získala Philadelphia dva Stanley Cupy, ale také neslavnou pověst násilnického týmu, který soupeře zastrašoval zákroky zralými na kriminál. Nejdelší ulice města se stala součástí přezdívky „Broad Street Bullies“, jež mezi protivníky šířila posvátnou hrůzu. Čas sice dávno obrousil hrany, přesto Flyers patří k nejpopulárnějším i nejnenáviděnějším týmům NHL.

Čas od času se do jejich dresu navléknou třeba herec Will Smith, zpěvák kapely Megadeth David Mustaine nebo Sylvester Stallone, protagonista boxerské filmové série Rocky, která bude navždy spojena právě s Philadelphií.

V často citované dvouminutové scéně Stallone za zvuku skladby Oko tygra běží ulicemi města a zdraví se s lidmi. Přidávají se k němu desítky dětí, a když vyběhne na schody Muzea umění, s vítězným gestem vystřelí ruce k nebi… Inkriminovanou pasáž ostatně při zápasech Flyers mohou diváci vidět na kostce nad ledem ve chvílích, kdy se týmu nedaří. Stačí prvních pár záběrů a v hale vypukne vřava: Jdeme do toho, a všichni společně!

Jágr nechtěl zakopnout

Před třemi lety tu publikum v hokejových dresech „vybučelo“ republikánskou kandidátku na viceprezidentku Sarah Palinovou. Když teď poprvé nastupoval na led Jágr, nadšení v hledišti stoupalo k absolutnímu vrcholu. „Musel jsem si dávat bacha, abych nezakopnul,“ pousmál se Jágr.

I on už si ale v této sezóně vyslechl pískot a bučení. Hned při premiéře v Bostonu, o dva dny později to samé na ledě New Jersey. Jen skupinka Čechů, byť navlečená do červených dresů Devils, začala spontánně tleskat.

Jaromír je prostě náš… Na českého borce se ale v Americe nezapomnělo.

Právě on je tím hlavním důvodem, proč se kolem Flyers houfují televizní štáby, desítky žurnalistů a blogerů.

„Od doby, kdy se vrátil Švéd Forsberg, podobná událost v NHL nebyla,“ tvrdil spokojeně Frank Seravalli z Philadelphia Daily News. O jeho

„jágrovské“ články je zájem. Prorazit hlouček novinářů, který se kolem 39leté hvězdy vytvoří po každém tréninku či zápase, vyžaduje sílu i obratnost. „Phillies vypadli,

Eagles hrají mizerně a NBA hned tak nezačne. Tak si novináři něco najít museli,“ bagatelizoval mediální třeštění Jágr. „Zatím to ale ještě jde…“

Rusko ho změnilo

Při angažmá v Omsku si však takové pozornosti odvykl. Jistě, byl tváří celé Kontinentální ligy, ale se zájmem, jaký je o něj v NHL, se to vážně nedá srovnávat.

Ať už byly důvody jeho odchodu do Ruska jakékoli, pobyt za Uralem ho změnil. Sice pořád trousí vtipy kudy chodí, na druhou stranu cítí víc odpovědnosti a ví, že má být příkladem. „Nesvazovali mě tam žádnými pravidly. Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, ale začal jsem brát věci víc vážně,“ konstatoval Jágr, jenž v Rusku zažil i smrt talentovaného mladíka Čerepanova, který zkolaboval přímo na střídačce. Po odchodu z New Yorku Rangers se český maestro ocitl ve zcela jiných poměrech. Vždyť z Manhattanu přesídlil na Sibiř…

Člověku se hned vybavila vzpomínka na rozhovor, který před třemi lety probíhal v klubové jídelně omského klubu. Řeč se brzy stočila na školní znalosti ruštiny, délku Bajkalsko-amurské magistrály a průměrnou rychlost vlaku, který po ní jede do Moskvy. Jágr se přitom šťoural v talíři suchých špaget, na nichž ležely dva kousky prorostlé hovězí „flaksy“. Doby, kdy mu během sezóny vyvařovala „Mama Jagr“, skončily. Ale žádné ohrnování nosu nenastalo. Selský synek si bez reptání zvykl. I když mu při teplotách kolem nuly oznámili, že topit se začne až za měsíc.

Teď si však opět připomíná, jak je o hokejové modly postaráno za oceánem. Klubové zázemí Flyers, to je čirá profesionalita. „Od majitele klubu až po člověka, který pere dresy. Je to tu ale mnohem domáčtější než v New Yorku a to mi vyhovuje,“ přikyvoval Jágr.

Příklad pro mladé

Vyhlédl si ho Paul Holmgren, bývalý bitkař, nyní ve funkci generálního manažera klubu. Čtyřiapadesátiletý drsňák s vizáží seržanta americké armády lehce přesvědčil Eda Snidera, šéfa správní rady společnosti Comcast, která Flyers vlastní, že investice 3,5 miliónu dolarů do českého veterána není vyhazováním peněz z okna. „Jaromír totiž funguje i jako příklad pro naše mladíky. Všechno dělá naplno a jako první,“ ujišťoval Holmgren.

Jágr dokonce dostal klíče od tréninkového centra ve Voorhees a provozuje tam, co se naučil v Omsku. Když se mu chce, vyrazí si sám zatrénovat. Třeba i v jedenáct večer. „Říkáme tomu Jágrova hokejová škola. Někdo chce po tréninku rychle vypadnout domů, další si jde číst knížku, jiný kouká na filmy. A Jágr? Ten se vrátí na led a jde střílet puky,“ tvrdil Jody Shelley. „Jaromír nejspíš chytil druhou mízu. To v jeho věku bývá, ne?“ culil se o šestnáct let mladší parťák z útoku Claude Giroux.

Už v přípravném kempu bylo jasné, jak Jágr svou misi bere seriózně. Žádné výlety do města. Po tréninku zalezl na pokoj v hotelu Wingate a při sledování baseballu odpočíval. Možná tím trochu nakazil i krajana Jakuba Voráčka.

„My kluci z Kladna jsme velcí spáči,“ usmíval se zrzavý mladík, který plnil i funkci Jágrova řidiče. Pět minut před půl desátou přistavil k hotelovému vchodu černé BMW, hvězda volným krokem sešla z patra, pozdravila se s recepční a jelo se na trénink.

„Jarda se rád nechává vozit. Pořád ale říká, že si nějaké auto koupí, tak se třeba dočkám,“ povzdechl si Voráček. Teď už Jágr bydlí ve svém, ale se zařizováním bytu mu ještě bude pomáhat přítelkyně Inna. „Na kupování nábytku jsem fakt neměl čas,“ tvrdil Jágr. Žil totiž jen hokejovými povinnostmi. „Když mi budou lidi tleskat i po sezóně, tak budu spokojený.“ Také si tak přejete, aby se mu to vyplnilo?

Reklama

Související témata: