Článek
Řím (od našeho zpravodaje) - Přiznám se, že při poslouchání jeho předzápasových plánů jsem trošku pozvedl obočí. Hyský avizoval, že si to chce se slavnějším, bohatším a objektivně silnějším soupeřem rozdat na férovku. Aktivně. Neuhnout ze své fotbalové filozofie. To znamená presovat vysoko, snažit se držet míč a v dost případech i odvážně rozehrávat odzadu.
Tohle se přeci proti favoritovi může šeredně vymstít, ne?
Někdy určitě. Ale v Římě by Plzeň jinak k úspěchu nedošla.
Tři body do tabulky Evropské ligy zapsala výhradně díky skvostnému úvodnímu dějství, respektive jeho první polovině. Od prvních minut napadala rozehrávku soupeře, který z toho byl tak trošku v šoku. Tohle nečekal. Ani náhodou. Římané kupili chyby, ty ale ani náhodou nepramenily z toho, že by snad neuměli kopat. Naopak. Viktoria je k nim donutila.
Pak stačil jeden překvapivý přechod do útoku s využitím individuálních schopností Adua a životní pumelice Souarého. Té ale předcházela nepovedená rozehrávka borců z AS Řím. K níž by třeba nebyli donuceni, kdyby Plzeň nehrála aktivně. Hyského hru.
Viktoria rozvinula křídla, překvapila favorita a záhy vedla o dva góly.
Že celoplošný presink nevydržel až do konce? Logická věc. Kdyby vydržel, celý kádr by mohl seknout s fotbalem a dát se radši na vytrvalostní běhy.
Že se Plzeň postupem času přeci jen musela zatáhnout? Logická věc. AS Řím je zatraceně dobrý mančaft, který ještě před víkendem vedl italskou ligu. Kdyby doma nedokázal zatlačit mužstvo z české nejvyšší soutěže, bylo by s ním něco šeredně špatně.
Že při Plzni stálo i štěstí? Třeba při hlavičce N´Dicky v poslední minutě, kterou by Jedlička v případě lepšího zacílení asi těžko lapil?
To už nelze vysvětlit logikou. Štěstí prostě jednou přálo odvážným. Bandě, která už si toho v posledních minutách od startu sezony odtrpěla mraky. Ferencváros, Hradec Králové, Slovácko, Jablonec…
Euforie v Římě dala na všechny trable se závěry utkání zapomenout. Díky tomu, že Hyský a spol. nevyčkávali. Naopak. Šli štěstíčku naproti.
