Prospal se vrací do zámoří. Letí si pro novou smlouvu?

Splnily týdny tréninku v domácím prostředí vaše očekávání?Z poloviny. Já čekal, že až přijedu, tak tu třeba ani nevydržím takovou dobu. Že budu mít štěstí a někdo mě podepíše. Ale ten účel tréninkového procesu to plní na sto procent. Všichni lidé kolem budějovického hokeje ke mně byli maximálně vstřícní a za to jim patří obrovský dík.  Jedinou kaňkou je, že z NHL nikdo nezavolal s nabídkou práce.

Znervózňuje vás to? Sledujete každou chvilku mobil, až zavolá agent?Nejvíc jsem byl nervózní, než jsem letěl do Čech, abych tu nebyl třeba jen na den, na dva. Teď ale čas běží a beru to jako realitu. S agentem se bavím docela často, on mě dopodrobna informuje o tom, co se děje.

Takže kolem vás je pořád nějaký cvrkot? V posledních dnech se mluvilo o Rangers, kterým se začátek sezóny moc nepovedl...Stane se, že se někdo ozve. Ale pak třeba vyhrají a tři dny zase nikdo nezavolá...  Já tomu nechávám volný průběh. Dneska mají lidi mnohem větší starosti, než to co prožívám já. Že jsem nenašel práci v NHL je prostě prkotina a tak se na to člověk musí dívat. Ke mně byl hokej neskutečně štědrý a tohle není otázka života a smrti. Ale já optimista, že tu práci prostě ještě někde najdu.

Váš kamarád Radek Martínek získal smlouvu s Islanders, i kvůli tomu, že byl neustále v kontaktu s týmem a trénoval v Americe.Ale to já zkoušel taky. Bruslil jsem s Honzou Hlaváčem, Filipem Kubou a ještě jedním Rusem, který kdysi hrával za Tampu (Nikitou Alexejevem - pozn.). My ani neměli gólmana, jenom sem tam přišel kluk, co chytá nějakou podnikovou ligu. Prostě to bylo unavující a v mých očích ta příprava nebyla taková, jaká měla být.

Kdežto v Budějovicích máte všechno zmáknuté...Domluvil jsme se s majitelem Motoru a s kluky, co to tady vedou a bylo mi umožněno tu trénovat. Prostě ty situace dva na jednoho, tři na dva, to se nedá natrénovat ve třech a bez gólmana.

Kolikrát denně jste od kamarádů slýchával, že už se máte vykašlat na NHL a zakotvit v Motoru?To mi kluci jako Aleš Kotalík, nebo (masér) Pavel Vlašic ze srandy pořád nadhazují, ale já od začátku deklaroval, že sem jedu jen kvůli tréninku..

To vás všechny nabídky z Evropy nechávají tak chladným?Já třeba mohl jít do Ruska, do Švýcarska, ale se všemi nabídkami jsem se rozloučil. Prostě chci do NHL. A kdyby postupem času nic nepřicházelo, musel bych učinit nějaké rozhodnutí. Ale to jsem zatím odmítl. Nějaký čas ještě budu myslet na NHL.

Dal jste si nějaké konečné datum, po němž už NHL nehodláte pokoušet?Že bych do března jen trénoval, to asi ne... Jsou dny, kdy jdu dvakrát denně na led a říkám si, jestli to má cenu, ale je třeba vydržet. Může to být jako na rybách. Nemusí brát a najednou: bum! A během půlhodiny chytnete tři kusy. Je to individuální, někdy k tomu přispěje i náhoda, někdo se zraní a někomu to nejde. Možná čekám i na něco podobného. Až bude někdo chtít využít moje služby, tak chci být připravený co nejlépe.

Nebojíte se, že vám může chybět rozehranost?Zápasovou praxi mi nic nenahradí, ale nechci riskovat zranění tím, že bych nastoupil někde v Evropě.

Někdo nemá po tréninku na hokej pomyšlení, ale vy jste v zámoří pravidelně mezi svými zápasy sledoval i další utkáním zajímal se, četl články o NHL. Pořád jste tak zapálený?Jasně. Neříkám, že sleduju zápasy ve dvě ráno, ale každý den si pouštím sestřihy utkání, abych byl v obraze a věděl, jak se komu daří. To platí i o týmech, kde jsem hrával. Třeba o Columbusu.

Nejste naštvaný na šéfy Blue Jackets, že s vámi po minulé sezóně, kdy jste byl nejproduktivnějším hráčem týmu, nepodepsali novou smlouvu?To je strašně spekulativní. Co to znamená být naštvaný? Když se nad tím zamyslí nestranný člověk, tak vedení klubu má svaté právo podepsat hráče, které chce, aby organizace šlapala. Jestli se rozhodli jít dál s mladšími hráči, tak jsem měl být holt asi ještě lepší.

V Columbusu jste si ještě mohl zahrát se slovenským kanonýrem Gáboríkem a spousta lidí si myslela, že vaše spolupráce by mohla přinést spoustu zajímavého...V Columbusu se mančaft pořád zlepšoval. Po prvním půlroce, který se nám hrubě nepovedl, jsme stoupali. Play off nám uniklo, ačkoli jsme měli stejně bodů jako Minnesota, která ho hrála. Mě to samozřejmě mrzí, protože, než Marián akceptoval trejd z Rangers, tak já byl jeden z hlavních strůjců, co s ním mluvil a přemlouval ho, aby přijel. Vím, jaký je to hráč a člověk. Bylo by hezký s ním být zase v týmu. Zvlášť po tom, co jsme spolu dva roky prožili v New Yorku.

Dodává vám teď rodina hodně kuráže, abyste dál trénoval a věřil?Neskutečně moc. Tu podporu, co mám od blízkých, ale hlavně od ženy a od dětí, to se nedá vyvážit slovy. Kdybych měl doma někoho, kdo by mi říkal: vyprdni se na to, máme tři děti, dej už pokoj, tak by to bylo úplně jiné. U nás je to ale naopak. Kolikrát jsou dny, kdy jsem psychicky dole a Monča s dětmi mě z toho dostávají. I na dálku se mě snaží udržet v  bojovné náladě, abych to nezabalil.

Takže takové myšlenky občas přicházejí?Sem tam mě to napadne, ale já jednou nechci litovat, že jsem mohl ještě vydržet a táhnout to. Já si chci být jistý a až jednou skončím, tak nebude cesta zpátky.

Bojíte se toho okamžiku, až brusle hodíte někam do garáže a už nebudou žádné tréninky, zápasy?Já odpovím, že nebojím. Jelikož vím, že co se týká rodiny, tak to bude etapa, která bude zase krásná, protože život není jen hokej. Já promeškal spoustu rodinných záležitostí, synovy zápasy v hokeji, dceřiny ve fotbale. Spoustu školních besídek. Pořád ale budu táta, který své děti povede ke sportu, a nemám strach, že bych se nudil.