Článek
Vnímáte, jak se krátí čas do začátku olympijských her, kde nebudete chybět?
Zatím jsem se tím moc nezabýval a soustředil jsem se na zápasy v NHL, ale samozřejmě sleduji, že se to všechno rychle blíží. Moc se těším, bude to pro mě obrovský zážitek. Já nikdy nehrál na mistrovství světa, mám za sebou jen loňský Světový pohár, a to se s olympiádou nedá srovnat.
Čím si vysvětlujete, že jste do národního týmu dlouho nemohl proniknout?
Každý trenér má svou filozofii, koncepci, staví na svých hráčích. Já asi nikomu do toho moc nezapadal, navíc jsem měl nevýhodu, že jsem působil v klubech, které v Česku nejsou až tolik na očích. Je rozdíl hrát v Carolině nebo Vancouveru, něco jiného pak v Rangers. Když jsem měl třeba povedenou sezónu, pak mě docela i mrzelo, že jsem v reprezentaci nehrál.
Byl jste před zveřejněním nominace hodně nervózní?
V podobné pozici byla spousta hráčů. Věděl jsem, že mám šanci. Na druhou stranu to je věc, kterou nelze ovlivnit jinak než výkony. Proto jsem se snažil hrát co nejlépe. Pomohlo mi, že se Rangers dařilo. Kdyby to nevyšlo, byl bych asi chvíli zklamaný, ale jako životní prohru bych to nevnímal. Máme spoustu skvělých hráčů a do nominace se jich vejde jen pár.
Myslíte, že vám pomohla i finta, jíž jste rozhodl penaltový rozstřel s Washingtonem?
Spíš ne. Ono se to hodně nafouklo, když o tom Jarda Jágr mluvil ve všech novinách a pořád si ze mě utahoval, že jsem hvězdou New Yorku. Je pravda, že to běželo na spoustě televizních kanálů, ale z jednoho gólu člověk žít nemůže. Příjemná věc, jenže to byl jen jeden zápas.
Jak vás vůbec napadlo, že byste zkusil Kölziga takto překonat?
Jela se čtrnáctá série a ode mě asi nikdo nic velkého nečekal. Tak jsem to risknul. A vyšlo to. Asi to překvapilo i Kölziga.
Zkusil byste podobnou fintu třeba při nájezdech na olympijských hrách?
To nehrozí. Nájezd bych určitě v Turíně přenechal jiným, já tam budu mít jiné úkoly.
Přesto bylo vaše jméno jedním z největších překvapení v nominaci. Loňská sezóna se vám v dresu Vítkovic zase až tak nepovedla.
Já už se k tomu nechci moc vracet. Bylo to zvláštní a poučné. Domů jsem se hrozně těšil, jenže důležitou letní přípravu narušil Světový pohár, pak hned začala extraliga, a než jsem se trochu rozkoukal, byly Vánoce. Potřeboval jsem se dát dohromady, ovšem místo tréninku pak přišlo nepříjemné zranění a další výpadek. Prostě jsem se za celý rok nedostal do pohody.
Změnil jste proto něco v letní přípravě?
Začal jsem se chystat s Pavlem Kubinou, připravuje nás kondiční trenér Igor Horyl. Dělal jsem věci, kterým jsem předtím moc nefandil, a musím uznat, že to mělo hodně do sebe. Byla také výhoda, že jsem začal s tréninkem brzy, to ještě kluci válčili na mistrovství světa ve Vídni.
Teď se vám ale kondice hodí. Jste jedním z nejvytíženějších hráčů Rangers.
Cítím se perfektně. Daří se nám, užíváme si to. Já nikdy nebyl v týmu s tolika Čechy. Zatím bodujeme, takže klub je spokojený, na druhou stranu v případě problémů bychom asi nejvíc kritiky schytali my. Věřím ale, že k tomu nedojde a my se hokejem budeme dál bavit.
