Čeká Jágra v Pittsburghu znovu nenávistné bučení? Moji fanoušci už jsou mrtví, žertoval

V Pittsburghu prožil své nejúspěšnější období v NHL, s klubem získal dva Stanley Cupy, pětkrát vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče sezóny. Jaromír Jágr se za jedenáct let strávených v Pengunis stal jednou z ikon klubu, přesto se najdou příznivci, kteří ho vidí jako zrádce. Byť je jich jen malá menšina.

Poprvé Jágr rozhněval příznivce Pens v roce 2001, kdy si měl vynutit přestup do Washingtonu, jelikož už se v Pensylvánii necítil dobře. Už během sezóny prý dvakrát požádal o trejd, protože nebyl spokojen se svým startem do sezóny. Majitel Pittsburghu a v té době i Jágrův spoluhráč Mario Lemieux ho ale pokaždé odmítl s odůvodněním, že Jágr je jen jeden a přece se nezbaví nejlepšího hráče na světě.

„Nebyl jsem spokojený s tím, jak hraju, a říkal jsem si, že výměna by mi možná pomohla," řekl Jágr před několika lety. Nyní se v rozhovoru pro Post-Gazette k šestnáct let staré záležitosti vrací a odmítá, že by si chtěl výměnu vytrucovat. „Lidé věří, čemu chtějí věřit. Nikdy u toho nebyli, v místnosti jsme byli jen já a Craig Patrick (generální manažer). Pravdu známe jen já, on a Bůh, tvrdí.

Jágr nakonec v daném ročníku posbíral 121 bodů a vyhrál tabulku produktivity, v následném play off ale vstřelil v šestnácti zápasech pouhé dva góly. A podle Jágra bylo pro klub podstatnější udržet druhou formaci ve složení Alex Kovaljov, Martin Straka, Robert Lang.

„Byli pro klub důležitější než já, mně se play off nepovedlo. Navíc se vrátil Mario (po tříleté pauze od ukončení kariéry) a my už nepotřebovali tvář klubu, Mario byl v tomto ohledu lepší než já. Nebyl důvod mě držet," vysvětluje Jágr svůj odchod ke Capitals.

Podruhé pak nadzvedl Jágr fanoušky Penguins o deset let později, kdy po svém návratu z ruského Omsku podepsal smlouvu s nenáviděnou Philadelphií, přestože prý ve hře byla i nabídka Pittsburghu.

Ze strany Tučňáků totiž necítil takový zájem, vysvětluje nyní. „Mysleli si, že budu hráč do třetí nebo čtvrté lajny, který stráví na ledě okolo deseti minut za zápas. Nemyslím si, že bych byl za takový čas schopný něco předvést," přemítá Jágr.

Záporné reakce fandů Pens a jejich bučení na svou osobu během zápasů neřeší. „Kdyby na mě fanoušci bučeli proto, že jsem (během působení v Pittsburghu) nemakal nebo že jsem byl špatný hráč, trápilo by mě to. Cítil bych se provinilý, že jsem se nesnažil dostatečně," dumá Jágr.

„Jenže já se snažil ze sebe vydat to nejlepší, trénoval jsem tvrději než kdokoliv jiný. Že na mě někdo bučí, že něco slyšel a nezná pravdu? Proto mi to nevadí. Vím, že si to nezasloužím," nedělá si legendární 68 těžkou hlavu.

„Teď tu jsou noví fanoušci, polovina z nich možná ani neví, že jsem za Pittsburgh někdy hrál. Ti příznivci, které jsem tu zažil, jsou už mrtví nebo stejně staří jako já," pokračuje Jágr a vrací se ještě do roku 1990, kdy si jej Pittsburgh vybral v draftu jako pátého v pořadí.

Jágr přitom počítal s tím, že po něm o jeden výběr dřív sáhne Philadelphia. Generální manažer Flyers Bobby Clarke byl z českého mladíčka nadšený, jenže dva měsíce před draftem dostal vyhazov a klub se pak namísto Jágra rozhodl pro Mikea Ricciho.

„Byl jsem si na sto procent jistý, že půjdu do Philly. Mluvili se mnou a říkali, že si mě vyberou. Proto jsem byl překvapený, když potom neřekli moje jméno," přiznává Jágr.