Hlavní obsah

Jágrova upřímná zpověď. O chybách, druhé šanci a konci kariéry

Jeho hokejová nesmrtelnost je nejen v NHL vždycky velmi vděčné téma. Novináři i fanoušci kroutí hlavou nad tím, že je Jaromír Jágr i ve čtyřiačtyřiceti letech stále schopný hrát na nejvyšší úrovni. Přesto v probíhajícím ročníku začaly sílit hlasy, že české legendě pomalu začíná ujíždět vlak. Vždyť třináct zápasů čekal na vstřelený gól, delší pauzu v NHL nezažil. V sobotu ale gólem a dvěma asistencemi proti Ottawě ukázal, jak platným hráčem pro Floridu stále je.

Foto: Profimedia.cz

Jaromír Jágr v nedělním utkání NHL proti New York Rangers.

Článek

„Namouduši se teď cítím nejlíp, jak jsem se kdy cítil. Vím, že je to legrační, protože body nemám. Každý na ně kouká a říká si, že se trápím. Ale já nic měnit nebudu, pořád věřím, že se to otočí a budu hrát nejlepší hokej za posledních patnáct let. Opravdu tomu věřím. Pokud se tak nestane, udělal jsem špatné rozhodnutí. Ale já věřím, že bylo správné," vyznává se Jágr, který v sezóně vstřelil dva góly a dalších sedm jich připravil, v obsáhlém rozhovoru pro stránky nhl.com.

„Nejen v hokeji, ale v každém jiném zaměstnání trvá určitý čas, než se projeví výsledky, když děláte všechno možné. Nemůžete přece přestat, protože jak jednou skončíte (s tvrdou prací), nikdo už vám nedá šanci se znovu vrátit. Zvlášť když jste starý," uvědomuje si Jágr.

Před dvěma roky si však uvědomil, že ve svém pokročilém věku už jen tvrdá dřina v trénincích nestačí. I proto sáhl ke změnám, které zezačátku bolely. Upravil svůj jídelníček, zcela přestal pít kávu s mlékem a smetanou, na kterou byl dlouhé roky navyklý. Před aktuální sezónou shodil několik kilogramů, aktuálně je na číslu 102.

Druhá šance? U starých to neplatí

To vše proto, aby s dravým mládím stále dokázal držet krok. „Vždycky jsem věděl, že mám talent, ale nikdy jsem to nepřeceňoval, pořád jsem dělal dostatek věcí, abych byl dobrý. A cítil jsem, že když budu potřebovat, vždycky můžu být ještě o jednu úroveň lepší. Jenže dřív jsem si nemusel kontrolovat jídelníček, nikdy jsem se neprotahoval. Až do letoška," přiznává kladenský odchovanec.

„Když jste totiž starší, nemůžete udělat žádnou chybu. To jde v mladém věku, protože dostanete druhou nebo třetí šanci. S tím, že jste mladý a ti prostě dělají chyby. U starých to neplatí," uvědomuje si Jágr.

Kondiční kouč Panterů Tommy Powers pak spekuluje, že česká osmašedesátka dokonce vysadila ze svých rituálů tradiční noční tréninky, během kterých se Jágr proháněl na ledě sám jen s Powersem.

Jak je to s legendárními nočními tréninky?

Tomu byl schopný kdykoliv; večer, o víkendu či svátcích; zavolat, ať vezme klíče od tréninkové haly a za hodinu na něj před ní počká.

„Poslední dobou už na noční samostatné tréninky nechodí. Myslím, že si začal uvědomovat, že ostatní věci jsou trochu důležitější. Anebo pořád v noci na led chodí, jen já o tom nemám tušení. Fakt nevím, ale každopádně mi už v noci tolik nevolá, za což mu jsem vděčný. Aspoň si trošku víc odpočinu," směje se Powers.

„Ne, ne, ne. On jenom o ničem neví. Myslím, že dělám ještě víc než předtím. Jen už ho tolik neotravuju," chechtá se Jágr.

Rozjet zastavený náklaďák je těžké

Nejproduktivnější Evropan v historii NHL v polovině února oslaví už pětačtyřicáté narozeniny, s hokejem ale rozhodně končit nehodlá. Už dříve vyhlásil, že by klidně hrál až do padesáti. A za příklad dává hráče, kteří se rozhodli s aktivní kariérou seknout, aby po čase zase zjistili, že jim hokej chybí.

„Garantuju vám, že kdyby si to mohli se mnou vyměnit, okamžitě to udělají. Když jste unavený a řeknete si, že už máte dost, ale po měsíci nebo dvou zjistíte, že vám (hokej) chybí, tak už není cesty k návratu. Je to jako s náklaďákem. Jakmile s ním jednou zastavíte, je těžké se s ním zase rozjet," přibližuje Jágr.

A Amalii Benjaminové, jež s ním rozhovor vedla, se to snažil vysvětlit na její profesi. „Řekněme, že napíšete článek a vaším cílem je jednoho dne psát pro NHL. A z ničeho nic toho dosáhnete," přemítal Jágr a na několik sekund se poté odmlčel, aby uvedl lepší příklad.

Dávám all-in. Můj život je risk

„Nebo takhle... Vaším cílem bude udělat rozhovor s Jaromírem Jágrem. To se vám teďka podařilo, takže si zítra řeknete, že už tuhle práci dál dělat nebudete? Asi ne, že jo... A v hokeji je to úplně to samé."

Že by pověsil brusle na hřebík, ho prozatím ani jednou nenapadlo. „Je to v síle mysli. Jakmile o konci jednou začnete přemýšlet, on nastane. Je to jako pojištění. Když o něm začnete uvažovat, už si připouštíte, že ho bude potřebovat. Já radši přijmu risk a dám all in. To je můj život, prostě všechno, nebo nic," má jasno Jágr.

I proto si tak fanoušci dál mohou užívat jeho genialitu. Genialitu a oddanost hokeji, před kterou trenéři smekají a za niž letos v létě obdržel i Bill Masterton Trophy, jako první Čech v historii. „Nevím, jak to ve svém věku dělá. Nechápu, že dokáže každé ráno vstát, přijít na trénink a pak dělat to, co dělá. Je mu skoro pětačtyřicet a nic nešidí. On je hříčka přírody," kroutí hlavou kouč Floridy Gerard Gallant.

Kouč Tampy: Jágr je jako dítě, ale berte to jako kompliment

A Jágra obdivují i jiní. „Pořád se chová jako dítě. A nemyslím to nijak neuctivě, naopak je to kompliment. Jako kdyby byl v srdci stále dítětem, pořád dělá legraci. Sleduju ho na rozbrusleních před zápasy. Jeho věk možná začíná číslicí 4, ale vypadá to, jako by začínal dvojkou," říká trenér Tampy Bay Jon Cooper.

„Když mi bylo deset, on už byl hvězdou," říká třicetiletý David Krejčí. „A hvězdou je i nyní, takže současní desetiletí kluci v Česku k němu pořád vzhlížejí," dodává útočník Bostonu.

Není vyloučené, že k Jágrovi bude vzhlížet i další generace...

Reklama

Související témata: