Rubriky:

Ostatní

Antoš: Český hokej strašně zaspal. I Nečas už poznal, že za mořem se s nikým nepářou

13. listopadu 2018 09:17 - Praha

Na fakt, že český hokej v práci s mládeží zaspal, upozorňuje už dlouhou dobu. Bývalý útočník Milan Antoš a dnes televizní spolukomentátor a zároveň asistent trenéra u slávistického dorostu navíc tvrdí, že tuzemský hokejový svaz chybuje každým rokem víc a víc. Proto ho ani nepřekvapuje, že českých hráčů v NHL ubývá. Proto není udiven, že kanadskému bodování extraligy vévodí třicátníci. Co všechno je potřeba v mládežnickém hokeji změnit a v čem nám ujel vlak? Nejen o tom Antoš vypráví v rozhovoru pro Sport.cz.

 

Profimedia.cz

Jaké jsou hlavní příčiny, že českých hráčů v NHL každým rokem ubývá? Že jich sice řada odchází do zámoří, ale končí na farmě, jako třeba letos Sklenička, Moravčík, Radil, Kaut, Pyrochta a další?

Protože, když budu parafrázovat Jágra, tak hokej v zámoří na úzkém hřišti je úplně jiný sport než hokej v Evropě na širokém ledě. A má naprostou pravdu.

Počkejte. Ve Švédsku se přece taky hraje na širokém kluzišti, a přesto v NHL nyní působí dvakrát tolik Švédů než Čechů…

To sice ano, ale Švédové jsou daleko lépe připraveni technicky. V mládí víc trénují, mají víc individuálních tréninků. Ve Švédsku i Finsku panuje obrovská konkurence. To, co náš svaz nedávno udělal, že nemáme soutěž pro hráče U20, je první pád dolů. Máme sice U19, ale U20 nikoliv. Přitom Finové i Švédové tuhle soutěž mají a třeba rovnou dvě nebo tři - extraligu, první ligu a pak ještě další nižší. Prostě proto, aby kluci hráli, čímž se konkurence zvyšuje. Ale to je jen jedna věc.

Milan Antoš
Komentátor ČT, bývalý hokejový hráč
Odchovanec Slavie
V 90. letech ji vedl jako kapitán a postoupil s ní do extraligy
Hrál i za Jihlavu a Plzeň
V roce 2001 se vrátil do Slavie a o dva roky později s ní vybojoval titul
Kariéru ukončil v sezoně 2008/09
Nyní asistent trenéra u slávistického dorostu

Ty další?

Srovnával jsem si počet registrovaných českých a finských juniorů. My jich máme 29 tisíc, zatímco Finové 40 tisíc. A to jsme přitom desetimilionový národ, zatímco Finů je jen pět a půl milionu. Když si pak podobné věci pospojujete dohromady, dochází vám, kde jsme… Fakt jsme strašně zaspali a v dohledné době to nenapravíme. Teď přijdou ročníky, které máme slabší. Ať se to někomu líbí, nebo ne.

Martin Nečas v dresu Caroliny.

Twitter: Carolina Hurricanes

Celkově má vyspělá hokejová Evropa nastavení tréninku jiné než my. Hodiny tréninku navíc se prostě musí někde projevit. Strašně jsme zaspali a za posledních deset let navíc každým rokem chybujeme víc a víc.

Naposledy před touto sezonou, kdy se hokejový svaz rozhodl u mládežnických soutěží zrušit model na šest let se třemi nejvyššími ligami – extraligou mladšího dorostu, staršího dorostu a juniorů, a nahradil ho model na pět let se dvěma soutěžemi; dvouročníkovou extraligou dorostu a tříročníkovou extraligou juniorů? Tím, že najednou vypadl celý ročník 1999?

Samozřejmě to nepomohlo. Stačí se podívat na Chance ligu. Na jejím spodku jsou skoro všechny kluby, které hrají na mladé hráče - Frýdek-Místek, Benátky... Není přece normální, aby se u nás ani jeden mladý hráč neprosadil. A neprosadí se proto, že jakmile u nás NHL, Švédové nebo KHL uvidí nějakého kvalitního hráče jako Pastrňáka nebo Vránu, tak si ho vytáhnou a nabídnou mu u sebe dobré podmínky a rychle ho někam etablují. Někoho vytáhnou už v patnácti šestnácti do Švédska nebo Finska, někoho zase v sedmnácti osmnácti do juniorských lig v Americe. A nám tu pak zbývá průměr, lehký nadprůměr.

I na těchto hráčích ale lze ještě dělat, aby se třeba vypracovali na lepší úroveň, ne?

Souhlasím. Jenže k tomu, aby dosáhli na největší kvalitu, musíme udělat soutěž, v níž budou hrát déle. Abychom jim dali prostor hrát.

Být tedy s mládeží trpělivější?

Kdybychom trpělivost měli, rozhodně by to nebylo horší. Měli bychom vytvořit soutěž, v níž by mohli hrát i jednadvacetiletí, tak jako je to ve Finsku. Za druhé musíme nastartovat extraligu juniorů, aby měla kvalitu. Dříve ji hrálo 18 klubů a tvrdilo se, jak je skvělá. No tak se to „zmodernizovalo“ na 24 klubů… Můžete mi říct, v čem je teď ta kvalita? Že se snížily ročníky? To nám ale kvalitu nepřináší. Kvalitu přinášejí kluci, kteří na to mají - starší ročníky, které hrají s mladšími a ti se od nich učí. Takhle to funguje i v kanadských juniorkách. Dostane se do ní jen pár nejmladších ročníků, ti opravdu top hráči. Jedině zápasovou praxí a tréninkem se totiž mladý kluk může zlepšovat. To jsou dvě zásadní věci. Tou třetí pak jsou peníze.

Jak to myslíte?

Hráč nemůže chodit do práce nebo studovat vysokou školu, a k tomu hrát hokej. Protože mu to ta škola nebo zaměstnavatel prostě neumožní. Přitom ten kluk potřebuje trénovat ráno a večer. A to bez peněz nejde. Dnešní platy mladých hráčů v Chance lize jsou okolo deseti tisíc. Představte si, že kluk z Prahy má šanci jít do Ústí nad Labem, kde by hrál, ale nabídnou mu deset tisíc měsíčně? Vždyť to je holý nesmysl! To se ani nenají, když musí mít svačiny před a po zápasech. Takže to všechno doplácejí jeho rodiče a čekají, že z toho něco bude. Když je někdo šikovný, v patnácti šestnácti už je dávno ve Švédsku pod smlouvou a servisu, který u nás chybí, se mu tam dostává.

Jakub Galvas během tréninku hokejové reprezentace

Vlastimil Vacek

Většině našich mladých hráčů však stejně nějakou chvíli trvá, než se v cizině prosadí. Někteří to nezvládnou vůbec. Víte, proč?

Protože přijdou do jiné ligy, kde se po nich chce úplně jiný výkon než doma. Tady jsou totiž zvyklí, že přijdou na trénink, zacvičí si, udělají běžné věci. Konkurenci ale vůbec nevidí. Tu poprvé poznají až za mořem. A tam se s nimi nikdo nepáře. Prostě hraješ blbě, tak jdeš na farmu. Jako Zacha nebo Nečas. Tady všichni skáčou, že Nečas je náš největší talent. A ono najednou „prd" a je na farmě. Nikdo tady doma netvrdil, že by mohl jít na farmu, protože byl výborný. Jenže když se podíváte na jeho statistiky v Brně, tak to nebylo tak, že by bodově boural extraligu.

Což třeba rovněž devatenáctiletý Švéd Elias Pettersson zvládl, když minulou sezonu ovládl bodování švédské ligy a nyní září i ve Vancouveru v NHL…

Přesně tak! Ve Švédsku bořil statistiky, tak ho vzali do NHL a on hned v prvních deseti zápasech za Vancouveru udělá šestnáct bodů! Hráče, který by nastoupil do NHL s takovou vehemencí, u nás nemáme léta letoucí. Ale ne každý zazáří hned v první sezoně v NHL.

Příkladem toho je třeba David Pastrňák. I on ve své první sezoně v zámoří pendloval mezi farmou a prvním týmem Bostonu, a teď je jednou z největších hvězd NHL…

Protože na sobě furt dělal. Teď je z něj úžasný hráč, který přesně ví, co dělá, a baví diváky. Ale první rok taky hned nebyl skvělý. To samé asi bude platit u Nečase. Opěvovaný Zacha, který měl být naším nejlepším hráčem ročníku 1997, je na farmě. Zase musím opakovat: v NHL je těžké se prosadit, protože je tam obrovská konkurence, na kterou u nás nejsme zvyklí.

Pavel Zacha (vlevo) v souboji s krajanem Martinem Frkem.

Rick Osentoski

Jak dlouho potrvá, pokud k nějakým změnám opravdu dojde, než se projeví?

Za dva tři roky by už se vidělo, jestli je znát nějaký posun k lepšímu. I když ale přijde, tak si musíme uvědomit, že šikovný junior nebo dorostenec pořád neznamená, že uspěje i mezi chlapy. To trvá třeba další dva roky. Vezměte si třeba olomouckého Jakuba Galvase.

Čekalo se, že se jeho kariéra bude vyvíjet rychleji…

Předminulou sezonu začínal v Olomouci, hrál za ni i se svým tátou, což od Olomouce bylo chytré, protože na něj dohlížel někdo, kdo ho má rád a nechce mu ublížit. Teď jsme ale o dva roky dále, on je výjimečným hráčem ročníku 1999, ale stejně nemá čísla jako kdysi Miloš Holaň, když vstupoval do extraligy.

Co z toho vyplývá?

Že musíme hledat hráče, kteří jsou průměrní nebo lehce podprůměrní, ale musíme s nimi holt dělat a do extraligy je dostat. Protože jinak tu za pět let budou jen Kanaďani a jiní cizinci. Každý fanoušek přece musí vidět, jak se počet cizinců v naší lize zvyšuje. Naši mladí prostě nejsou, protože nedostávají šance. V době, kdy jsem hrál já, Reichel nebo Beránek, byl devětadvacetiletý hráč starý. Dneska? Hrají skoro čtyřicetiletí a vyhrávají bodování. To jako máme brát čtyřicetileté hráče do nároďáku na Euro Hockey Tour? Vždyť to už je trošku mimo.

Překvapuje vás, že v první desítce kanadského bodování extraligy není jediný hráč pod pětadvacet let a naopak v něm figuruje hned pět hokejistů starších třiceti let?

Pochopitelně mě to nepřekvapuje. Vím, o čem mluvím. Více než deset let už upozorňuju, že u nás nehrají mladí hráči, nemáme s nimi trpělivost. Tím se vracím na začátek. Když doma nemáme ty úplně top kluky, tak potřebují trpělivost a pracovat s nimi. Když jim nedáte peníze, za dva tři roky vám stejně skončí. Proč by se měli motat mezi druhou, první ligou a extraligou za deset tisíc, když by v normální práci mohli mít pětadvacet? Vědí, že za takových podmínek je hokej absolutní ztráta času a nemají už na co čekat.

Není však vina i na samotných mladících? Že jsou až moc pohodlní a nemakají tak, jako jste byli zvyklí vy?

No jasně! Ale to není jen o dřině v klubu. Je to dané i sociální skladbou rodičů, kterým se děti narodily už v demokracii. Přistupují ke svým potomkům jinak než naši rodiče, kteří nás vykopli na zimáku. Dneska jsou rodiče k dětem měkčí, kluky vozí na zimák většinou maminky, protože chlapi pracují. To je jedno s druhým. Nynější systém ale není dobře nastaven na to, abychom vychovávali hráče, kteří to za každou cenu chtějí.

Jan Škvor, Sport.cz

Zaspal podle vás český hokej v práci s mládeží?

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní