Článek
Pražskému šampionátu, jenž byl vrcholem pětiletého snažení trenérů Luďka Bukače a Stanislava Neveselého, předcházela tři druhá místa na velkých akcích, ale také neúspěch na Kanadském poháru 1984. Příprava se týmu příliš nevydařila a ani v základní části turnaje nepřipomínal mužstvo, jež by mělo ukončit sovětskou nadvládu.
Tehdy dvaadvacetiletý Šejba byl na mistrovství nováčkem, do mužstva se dostal na poslední chvíli. Na turnaji, na kterém hrál v útoku s Jiřím Lálou a Dušanem Paškem, se poprvé trefil až v předposledním utkání s týmem USA při vysoké výhře 11:2.
Díky ní stačila hokejistům v bílých dresech se lvíčkem na prsou, kteří na úvod finálové skupiny oplatili do té doby suverénní "sborné" porážku ze základní části, v závěrečném duelu s Kanadou remíza. Také Kanaďané, jejichž barvy v Praze hájily vycházející hvězdy Mario Lemieux, Ron Francis nebo Steve Yzerman, měli na kontě dvě vítězství, ale horší skóre.
Luděk Bukač mladší (vlevo) a Jiří Šejba na střídačce hokejistů Mladé Boleslavi
Šejba odstartoval svoje galapředstavení v šesté minutě, kdy střelou k bližší tyči z kruhu na vhazování otevřel gólový účet zápasu. Podruhé prostřelil brankáře Riggina z obdobné pozice krátce po kanadském vyrovnání, ale největší parádu si nechal do poloviny utkání.
Za stavu 2:2 hráli Kanaďané přesilovku, Šejba se v obranném pásmu zmocnil puku, projel s ním celé kluziště, prudkým zaseknutím se zbavil obránce Stevense a blafákem jej potřetí poslal do sítě. V poslední třetině zvýšil na 4:2 kapitán Dárius Rusnák a výhru zpečetil trefou do prázdné branky Lála.
Šejba se později zúčastnil ještě tří mistrovství světa, z nichž má dva bronzy. Byl i u výbuchu na olympijských hrách 1988 v Calgary, v reprezentaci odehrál 134 zápasů a dal 33 gólů. Většinu kariéry strávil v pardubickém dresu, v němž vybojoval dva tituly, třetí získal během vojenské služby v jihlavské Dukle.
Krátce si vyzkoušel i NHL, působil také ve Finsku a v Německu. Po ukončení hráčské kariéry se dal na trenérskou dráhu, jako asistent Vladimíra Martince slavil v roce 2005 s Pardubicemi titul. Později vedl též Mladou Boleslav, trénoval rovněž na Slovensku a v Polsku.
