Článek
Delegáti přitom Břízovi hned v prvním kole volebního boje o šéfa mezinárodní hokejové federace dali pouze osm hlasů a tím ho jako prvního z pěti kandidátů postavili mimo hru. Ale karty v zákulisní hře byly rozdány jinak. Když se nakonec prezidentem IIHF stal Lucas Tardif, který má vedle francouzského i kanadské občanství, potom se nejen velmocem, ale i hokejově slabším zemím, nabízel právě Bříza jako vhodný adept na pozici viceprezidenta.
Dokázal k tomu v zákulisí získat výraznou podporu a určitě svou roli sehrálo, že v minulosti vedl komisi zodpovědnou za rozvoj hokeje. Při konečné volbě pak sedmdesát hlasů z celkových 103 směřovalo právě pro bývalého reprezentačního brankáře a šéfa pražské Sparty.
S Tardifem mohou utvořit silný tandem, oba na kongresu mluvili o své vášni pro hokej, jehož růst podle nich znamená i lepší produkt. „Rozvoj hokeje je prioritou. Potřebujeme malé hráče, abychom byli globální, i velké, abychom měli výdělky," tvrdil Bříza a mluvil o tom, že vidí IIHF jako tygra, který jenom nestojí, ale i skáče a běhá.
„Je čas ptát se, kde chceme být za deset let a zda jsme ochotni zaplatit cenu za tvrdou práci. Za sebe říkám, že jsem připravený, plný energie a celou svou duši dám pro udržitelnou evoluci hokeje," prohlásil. Z Petrohradu ještě Bříza vzkázal, že volby byly dost nepředvídatelné. Neustále se podle něj přelévala podpora, různé skupiny byly proti sobě. „Pozice, do níž jsem byl nakonec zvolen, si nesmírně vážím a těším se na spolupráci s prezidentem IIHF i s celou nově ustavenou radou," řekl.
Nepředstavujte si to ale tak, že Břízovo zvolení dostane český hokej z nejhlubší sportovní krize v jeho historii. Změnu tuzemského myšlení, protekcionismu a vůbec přístupu k národním sportu nezaručí krajan v pozici viceprezidenta IIHF. O hráče a trenéry nezačne být větší zájem, dokonce ani sem najednou nepřiteče víc peněz.
Pouze jeden činovník získal větší prestiž. Bříza navazuje na dosud nejvyšší postavení českého hokejového funkcionáře ve stejných intencích jako všeobecně respektovaný, ale již zesnulý Miroslav Šubrt, jenž jako viceprezident IIHF působil v letech 1969 až 2003. V cizině měl ale jeho názor vždycky větší váhu než doma.
Šéf svazu Tomáš Král v kritickém okamžiku svého předsednictví, kdy se snaží obhájit svou neobhajitelnou minulost spojenou s StB, označuje Břízovo zvolení jako doklad skvělého postavení českého hokeje na mezinárodní scéně. Navíc se tak trochu vytahuje, že u nás není mnoho sportů, které se podobně vysokým zastoupením mohou pochlubit. Přitom úplně stejnou pozici jako Bříza v následujících pěti letech v hokeji, zastává už delší dobu Jiří Hamza ve světovém biatlonu, Filip Šuman ve florbalu nebo Libor Varhaník v evropské atletice.
Jistě respekt vůči Česku jako pořadateli velkých turnajů má IIHF veliký, oceňuje i obrovský zájem fanoušků v naší zemi o tento sport, ale nikdo z čelných představitelů světové federace už nemluví o tom, že by Česko udávalo moderní trendy v hokeji a pomáhalo jeho růstu. Na tom nic nezměnilo ani Břízovo zvolení.
