Táta o pozvánce zarytě mlčel, říká Reichel a chce předvést, že ji nedostal protekcí

Táta doma zarytě mlčel. Teprve když přišla pozvánka, tak jsem mu o ní říkal a on tak nějak kývnul, jako že ví. Jeli jsme v neděli do Jihlavy sice společně v autě, ale ani žádné rodičovské či trenérské rady nedával. Tohle nechává na mně, navíc hlavním koučem je přece pan Říha.

Učím se nepřipouštět si tlak ze jména na zádech, navíc tady se bude hrát jen modelové utkání bez oficiálního puncu. Rozhodně ale chci hrát hokej, jaký umím a i v tréninku ukázat, co ve mně je. Zatím jsem měl v létě přípravu s individuálním trenérem v Teplicích a na led chodil nejprve v Sokolově a teď už i s litvínovským áčkem. Pro mě jedině dobře, že před odletem za oceán budu dvoufázově na ledě, dostanu se do tempa a procvičím herní situace.

Šel jsem za oceán, abych se prosadil do kádru Jets, ale to je běh na dlouho trať. Zůstávám trpělivý a cítím, že nabírám zkušenosti, jen ještě potřebuju vyzrát k tomu dospělému hokeji.

Přitom bych řekl, že mi hokej na užším kluzišti sedí. Dostával jsem se do šancí, jenže jsem bohužel vyhrál klubovou soutěž v počtu trefených tyček během zápasů. Po sezoně přišlo pár doporučení, jak zlepšil střelbu, abych víc trefoval bránu, nebo co dělat jinak na buly. To jsou maličkosti, které by mi v druhém roce angažmá v Manitobě měli pomoct.

Nejhorší byly asi mrazy, až přes mínus čtyřicet stupňů. V nich omrzají prsty, jen když čistíte auto. Zima ale není tak vlhká jako známe od nás, člověk si zvykne. Mínus deset je pak na lehčí mikinu, to ani procházka neuškodí. Měl jsem i štěstí, že Slovák Marko Daňo se o mě a Michaela Špačka staral doslova jako táta, vzal nás i společně do kina.

Důležité bude ukázat se dobře na kempu. Předvést jim, jak jsem připravený do sezony. Věřím, že i na farmě bych dostal víc prostoru, ale nic nemám slíbeného, musím si všechno odmakat.