Článek
„Myslet na kanadské body nikdy není moc zdravé, ale člověka potěší, když něčím přispěje. Snažím se na sobě pořád pracovat, ať jsem lepší hráč, ale nečekal bych, že takhle výraznou roli dostanu hned při prvním angažmá v cizině. Povzbuzující je pro mě i podpora trenérů, kteří vědí, na co mám a co můžu dokázat," říká Galvas, jenž byl draftován Chicagem.
Při letním odchodu z Olomouce ale volil finské angažmá jako nejlepší pro svůj další růst. „Všichni tam parádně bruslí a hodně se dbá na trénink. Nebyl jsem od nás zvyklý, že ještě před ledem je dlouhá rozcvička a dvacetiminutový výběh do lesa. Už jsem se ale naučil, že prostě vypnu hlavu a běžím," uvažuje český obránce, jenž i hokejovou část přípravy označuje za velmi intenzivní. „Chodím i odpoledne na dobrovolný trénink," míní.
Z nového prostředí byl Galvas zpočátku nervózní. „Kluci mě ale přijali skvěle a vzali i do sauny, i když tu já moc nemusím. Všichni spoluhráči skvěle mluví anglicky, to je až neuvěřitelné. Když ale mezi sebou spustí finsky, tak jim vůbec nerozumím. Naučili mě sice pár slov, větu ale dohromady nedám," prozrazuje.
Jakub Galvas před rokem během tréninku hokejové reprezentace.
Jukurit působí mezi elitou čtvrtou sezonu, do play off se ale ještě nikdy nedostal. „Trenér nám zdůrazňuje, že se nesmíme bát hrát. V sestavě máme pět kluků ještě mladších než já, což je šílený, ale všichni jsou ohromně šikovní. Většina z nich taky nastupuje za finskou dvacítku. Když jsme v lize nezvládli pár zápasů po sobě, probíhaly dlouhé mítinky a atmosféra nebyla úplně příjemná, ale před repre pauzou jsme zase zabrali," líčí Galvas.
V Mikkeli, městě s padesáti tisíci obyvateli, se mu líbí. „Našel jsem tam klid, někdy je ho i možná až moc. Ale žije se tam pěkně. Jediná nevýhoda je, že slunce zapadá hodně brzy, takže ze zimáku po dobrovolném tréninku chodím za tmy," uvažuje obránce, za nímž každý měsíc alespoň na týden přijede přítelkyně. „Jak jsem víc sám, tak už zvládnu i něco uvařit," říká.
Jen na dálku má zatím kontakt s otcem Lukášem, s nímž v sezoně 2017/18 hrál v Olomouci. „Voláme si třeba čtyřikrát za týden, ale rady táta nedává, protože vidí ze záznamu jen góly. Přenosy z finské ligy jsem mu ještě nezařídil," usměje se Galvas.
