Když kouzlil Fakír. Sověti se nás báli, já si z nich dělal srandu, vzpomíná Holeček

26. dubna 2021 16:33

Hubená postava, neskutečná mrštnost mezi tyčemi a schopnost ‚hypnotizovat' protivníky mu vynesly přezdívku Fakír. V masce, která připomínala obří preclík, se stal gólman Jiří Holeček skutečnou legendou svého oboru. Rok 1976 patřil mezi nejúspěšnější v jeho mimořádné kariéře.

 

Zdeněk Havelka, ČTK

Z dnešního pohledu je skoro neskutečné, že jste v jednom roce sehráli na špičkové úrovni tři velké turnaje - olympiádu, mistrovství světa a Kanadský pohár. Jak se dá po takovou dobu udržet forma?

Musíte mít kondici, což jsme samozřejmě měli. Rusové sice jezdili na dlouhá soustředění na bázu, ale za takovou cenu, abych tři měsíce neviděl rodinu, by mi ty medaile asi byly ukradené (směje se). Pochopitelně jsme s nimi v té době nemohli závodit, ale byli jsme chytří. Zpomalovali jsme tempo, snažili jsme se je znervóznit. Když jsme dali první gól, tím líp.

Trápila vás hodně porážka 3:4 se Sověty z Innsbrucku, která vás připravila o olympijské zlato?

Kolik chybělo? Pět minut a byli jsme vítězové. Jenže německý sudí Kompalla nám vyloučil v závěru dva hráče, došly nám síly a vedení jsme ztratili. Vyřádila se na nás chřipková epidemie. Přitom před šampionátem nás doktoři naočkovali. A chytili to skoro všichni... Některé zápasy jsme odehráli v deseti lidech plus gólman. Bohužel pak energie scházela.

Našel by dnes někdo odvahu? Jiří Holeček s maskou, kterou brankáři používali v 70. letech minulého století.

Milan Malíček, Právo

O to větší motivaci jste určitě měli v Katovicích.

No jistě, protože jsme věděli, že na to máme. To byl asi vrchol našeho tehdejšího týmu. Ztratili jsme bod až v posledním duelu s Rusy. Ale i když jsme prohrávali o dva góly, srovnali jsme a nedovolili, aby nás porazili. V tabulce jsme pak měli o šest bodů víc než oni. Triumf.

To tenkrát v šestasedmdesátém... Katovice? Hráli jsme jak z praku, líčí legendy

Sověti tehdy senzačně v úvodním duelu prohráli s Polskem, i když ho na olympiádě porazili o patnáct gólů.

No jo, podcenili je strašně. Začali s druhým gólmanem (Sidelnikovem), najednou to bylo 4:1 pro Polsko a do branky musel Treťjak. Ale jít to zachraňovat za takového stavu není jednoduché. Určitě byl nervózní stejně jako jeho spoluhráči.

Jak jste s legendárním ruským gólmanem jako jeho velký rival vycházel?

Sověti byli přísně vedení, neustále pod dohledem, všechno měli nalajnované. Takže jsme se s nimi skoro nevídali. Já si na ně ale vždycky věřil. Oni se nás báli, protože jsme byli prakticky jediní, kdo je mohl porazit. Dělal jsem si z nich srandu: Copak, nejde ti to? Musíš se víc snažit. Ale ty zápasy mě vyhecovaly. Míval jsem 35, 40 zákroků. Treťjak třeba 15 a stejně jsme vyhráli. On chytal za dominujícím mužstvem. Jeho statistiky a pověst by asi byly trochu jiné, pokud by měl před sebou třeba Švédy, to je jasné.

Cenná relikvie z doby, kdy o "lvíčku na prsou" snil každý kluk. Ve sbírce reprezentačních úspěchů Jiřího Holečka chybí jen olympijské zlato.

Milan Malíček, Právo

Byl v sovětském týmu někdo, kdo vám vyloženě pil krev?

Byl tam jeden. Michajlov. Zákeřný hráč. Snažil se mě pořád osekávat přes nohy, přes ruce, podrážet. Když už toho bylo moc, tak jsem ho tou mojí širokou hokejkou přetáhl a říkám: Tak už snad stačilo, ne?

Bývalý útočník sborné Helmut Balderis tvrdil, že jste proti Sovětům vždycky nastupoval v transu. Popsal byste to stejně?

To říkal? (směje se) Helmut je můj kamarád, on byl jiný než zbytek mančaftu. Asi i tím, že je Lotyš. Naštval mě na mistrovství světa v Praze 1978, kde jsme usilovali o třetí zlato v řadě. Nakonec nám k němu chyběl jeden gól. Vláďa Martinec ho sice dal, já viděl přes celé hřiště, jak byl puk i s Treťjakem za brankovou čárou. Jenže americký rozhodčí ten gól nakonec odvolal. Brankový sudí mu té budky za plexisklem naznačoval, že to pořádně neviděl, zakroutil hlavou a hlavní to v tom rachotu špatně pochopil... Balderis jel na mě tehdy v úniku, mířil nahoru, jenže puk se mu svezl, trefil to nad ledem a takhle smolně jsme prohráli.

Kapitán československého týmu František Pospíšil s pohárem pro vítěze MS v Katovicích 1976.

Zdeněk Havelka, ČTK

Mimořádné výkony jste předváděli i proti profesionálům z NHL na Canada Cupu. Po finále si vás tam prý chtěli nechat skoro celé mužstvo. Taky jste měl nabídky?

Přišel Bobby Hull z Chicaga a přes slovenského tlumočníka mi říkal, že si mě Blackhawks vyhlídli. A že další den s ním letím z Montrealu. Nabízeli mi na tu dobu neskutečné peníze. Tak mu povídám: No jo, ale doma mám dvě malé děti... Hull mi tvrdil, že mi je do Ameriky dopraví Červený kříž. To určitě... Slušně jsem poděkoval a zase se vydal domů.

Mrzelo vás to někdy, že jste si NHL nezkusil?

Tehdy mi bylo 32 let. To víte, že by mě to lákalo, ale až za další dva rok po šampionátu v Praze jsem dostal povolení odejít do zahraničí. S Mnichovem jsme postoupili do nejvyšší německé soutěže, jenže pak vedení vzalo Fina Valtonena a hned zase spadli. Já mezitím odešel do Essenu a ten postup jsem jim vychytal taky.

Jiří Holeček
Narodil se 18. března 1944 v Praze.
Chytal za Slavii (do r. 1963), Košice (1963-73), Spartu (1973-78), Mnichov (1978-80) a Essen (1980-81).
Za československou reprezentaci absolvoval 164 zápasů.
Zúčastnil se 10 mistrovství světa, ze kterých má tři zlata (1972, 1976, 1977), pět stříbrných medailí (1966, 1971, 1974, 1975, 1978) a jeden bronz (1973). Pětkrát byl vyhlášen nejlepším brankářem MS (1971, 1973, 1975, 1976, 1978).
Startoval na olympiádách v Sapporu 1972 (bronz) a v Innsbrucku 1976 (stříbro).
V roce 1974 získal Zlatou hokejku.
Marek Burkert, Sport.cz, Právo

Časová osa: Reprezentace

Filtr článků - Reprezentace


MS v hokeji 2021

85. hokejové mistrovství světa probíhá od 21. května do 6. června v Lotyšsku, kde všechny zápasy hostí hlavní město Riga. Česká hokejová reprezentace bojuje ve skupině A a snaží se vylepšit čtvrté místo z posledního šampionátu v roce 2019. Zlato obhajuje výběr Finska.