Článek
„Líbilo by se mi dát před mistrovstvím světa dohromady na střídačku naše nejlepší odborníky. Přesilovky, oslabení, sledování vlastního mužstva i soupeře, posílání hráčů na led, to prostě jeden trenér nemůže zvládnout," uvažuje Jágr, jenž ale nemyslí asistenty kouče v podobě, jaká se u nás uplatňuje dosud.
| Mějte informace ze sportu vždy po ruce! Stáhněte si do telefonu aplikaci Sport.cz na Google Play a AppStore. |
„Rozhoduje každý detail, pak je dobře, když je práce rovnoměrně rozložená na víc trenérů a každý z nich nese zodpovědnost za svůj úsek," přemítá Jágr.
K realizaci zmíněného modelu jsou však potřeba trenéři schopní otevřeně komunikovat a táhnout za jeden provaz. „U nás je bohužel zvykem vztahovat všechno na sebe, těžko se tu spoléhá jeden na druhého," přiznává Marian Jelínek, jenž byl jako asistent u zlata z MS 2005. Kanada mohla silný realizační tým do Soči složit i proto, že NHL měla pauzu a zmínění trenéři se dali víceméně dobrovolně do služeb reprezentace bez nároku na odměnu.
V českých podmínkách, kde jsou špičkoví trenéři přísně vázáni v klubech a není tu obvyklé něco dělat zdarma, se podobná idea jen těžko naplní. „Naše mentalita je jiná. Většina koučů tady chce mít hlavní slovo, nejsme zvyklí na kolektivní pojetí práce. Navíc kanadský tým těm trenérům vybere generální manažer, ani to nevím, jestli je u nás přijatelný model," dumá odcházející trenér národního týmu Alois Hadamczik, kterého ve středu ve funkci nahradil Vladimír Růžička.
„Hokej je v současnosti po všech stránkách náročnější, zodpovědnost a veškeré kompetence nemohou být na bedrech jednoho člověka," souhlasí však s Jágrem další z naganských šampiónů Jiří Šlégr.
