Článek
Na kontě má 33 startů za národní tým, takovou bilancí se žádný z jeho spoluhráčů nemůže chlubit. „Ale že bych tu byl za mazáka nebo vůdce? To určitě ne, je to spíš úsměvné,“ ujišťuje Krejčík. „Jsou tu starší kluci, určitě si nemyslím, že bych měl o něčem rozhodovat,“ usmívá se obránce, který má na svém kontě i bronz z mistrovství světa před dvěma lety.
Už myslí na Prahu
Letošní šampionát mu unikl, byť ho pak trenér Růžička z Minsku naháněl při zranění Romana Poláka. Jenže Krejčík už se rekreoval na Mauriciu. „Člověka to zamrzí, ale do výběru jsem se nedostal a já si chtěl co nejrychleji odpočinout a připravovat se na další sezónu,“ vysvětluje.
O další šanci začne bojovat už nyní ve Finsku, vyhlídka účasti na mistrovství světa v Praze je nesmírně lákavá. „Je to ještě trochu daleko, ale taková akce doma jen tak není, určitě se nad tím člověk občas zamyslí,“ přiznává obránce, jenž v Praze působil v obou „S“ a zahrál si i KHL v dresu už neexistujícího Lva.
Přes Švédsko do NHL?
Nyní si zvyká na švédský hokej. „Hodně se brání, víc se dodržuje taktika, ale snad už jsem si zvykl,“ věří. Örebro, které se vloni zachránilo až v baráži, si vede nad očekávání dobře, aktuálně je čtvrté.
A Krejčík věří, že švédská liga by mohla být přestupní stanicí do vysněné NHL. „Myslím, že ze Švédska je tam blíž než třeba z KHL, když se člověk podívá, kolik Švédů za mořem hraje. Je to dlouhá cesta, ale věřím, že by to mohlo jednou vyjít,“ doufá.
