Článek
Jakub Voráček hovoří s trenérem Josefem Jandačem při přípravě národního týmu.
Jakub Voráček na tréninku české reprezentace.
Na úzkém kluzišti jste absolvovali jediný trénink, bude těžké se adaptovat?
Je tam méně času, méně místa. Ale nevidím v tom velký problém.
Jak se vám daří v pittsburské aréně, když sem přijedete s Philadelphií k zápasům NHL?
Až na loňský rok dobře. Předtím jsme tady snad čtyři roky neprohráli. Vycházelo to, jen minulý rok to tak nebylo. Tahle aréna je ale podle mě nejlepší v NHL. Nová, kabiny na úrovni. I atmosféra bývá parádní.
Bude to pro vás o hodně jiné než v NHL?
Uvidíme. Nevím, možná mě lidé vybučí (usměje se). Jsem tady za nároďák, máme přátelák před Světovým pohárem, který bude určitě těžký. Hodně bruslení, jednoznačně kvalitní zkouška.
Už cítíte trošku napětí před velkým turnajem?
Ne, je to hokej. Hraje se pořád stejně. Ale samozřejmě, bude to akce na vysoké úrovni. My v přípravě ukázali, že hrát umíme. S Ruskem to bylo dobré, proti Severní Americe do 23 let to bude velký test. Je třeba se připravit.
Co čekáte od mladých Američanů a Kanaďanů?
Pořád se říká, jak jsou mladí a nezkušení, ale to je All Star tým! Musíme s nimi bruslit, potřebujeme chytit začátek. Když jsem viděl ten jejich zápas, kdy po první třetině vedli nad Evropou 5:1... Musíme si dát pozor, hrát dobře zezadu a nedělat chyby v obranném pásmu.
Soupeř má v mužstvu pět jedniček draftu NHL, některé mladé hvězdy ale nemají roli jako ve svých klubech. Může se to nějak projevit na hře Severní Ameriky?
Vůbec. Myslím, že všichni tihle kluci jsou vychovaní tak, že hrají takovou roli, jakou dostanou. V týmu Kanady máte šest sedm centrů, někdo z nich taky musí na křídlo. Na turnaj jedou s tím, že třeba nedostanou svůj post. Ale jsou tady s jedním cílem - vyhrát!
Z Philadelphie znáte Seana Couturiera, který se od spoluhráčů hodně odlišuje všestranností.
Určitě. Dovede hrát všechno. Chytrý, má výbornou hokejku. Je to jeden z nejšikovnějších hokejistů, které jsem za kariéru poznal. Je mu třiadvacet let a už pět let hraje NHL. Nasbíral spoustu zkušeností.
Loni jste neměl moc povedený start sezóny. Snažil jste se letos upravit přípravu, aby forma přišla dřív?
Ne, připravoval jsem se pořád stejně. Loni mi to moc nešlo. Byly tam okolnosti, které se promítly. Když nedáte góly, všechno se sčítá. A vy začnete přemýšlet nad tím, jestli jste skutečně tak dobrý, jako v těch minulých sezonách. Ale po nějakých dvaceti zápasech jsem se rozjel. Já vím, co jsem za hráče. Dá se říct, že zápasy před Světovým pohárem nebyly přáteláky, ale utkání ve vysokém tempu. Takže bych měl být připravený dobře.
Trenéři věnují dost času přípravě, taktice a strategii na každý zápas. Jaký z toho máte pocit?
Má to úroveň, v nároďáku jsem nic podobného zatím nezažil. Ať je to Venca Prospal a další kluci, co hráli NHL. Nebo Martin Ručinský, Milan Hnilička, kteří řeší organizační věci. Všechno klape, není žádný problém. Příprava je velmi dobrá, což je důležité, protože můžou rozhodovat detaily.
Při mistrovství světa v Praze v roce 2015 jste byl českým kapitánem, teď má céčko Tomáš Plekanec. Může vám to pomoct, abyste nebyl pod tlakem?
Neřekl bych. Céčko je hezké, byla to pocta, zvlášť doma. Ale já jsem tady od toho, abych hrál hokej. Když se má něco říct v kabině, je tady hodně zkušených hráčů, kteří toho mají spoustu za sebou. Pokud se něco probírá, je to v malém hloučku, pak rozhodnutí vždycky padne. Tohle je asi nejlepší parta, kterou jsem v nároďáku zažil.
Býváte v kabině slyšet?
Když mluvíte hodně, začne to být únavné. Ne pro mě, ale pro ostatní hráče. Takže je třeba mluvit ve správný čas a ve správnou dobu. Je zbytečné řvát jen proto, aby se říkalo nebo psalo, že jste dobrý lídr. Když se něco má říct, tak se to řekne.
