KOMENTÁŘ: Moták umlčel pochybovače, zkušenost z Helsinek ho musí hřát u srdce

Blíží se závěr první třetiny závěrečného duelu se Švýcary a národní tým prohrává 0:2. Z hlediště prořídlé helsinské Veikkaus Areny jsou slyšet pokyny hráčů z ledu a občas i ze střídačky. Že by ta česká působila s ohledem na výsledek apaticky a rezignovaně? Ani náhodou. Právě naopak, hráči se povzbuzují a i na dálku cítíte, jak jim osud listopadového zápasu – zdánlivě nepodstatného – není jedno.

Přitom pro Motáka šlo o tuze důležité poznání. Nejen proti Švýcarsku, ale i o den předtím proti domácím Finům a ve čtvrtek v Praze proti Švédům museli Češi dotahovat náskok soupeřů.

Fakt, že ani v jednom zápase neodcházel nároďák bez bodového zisku, je důkazem, že mužstvo má charakter. Naživo jsem viděl všechna tři utkání a nebylo jediného střídání, které by Motákova družina jen odklouzala.

„Když jsem se s hráči poprvé potkal nebo jim volal, ptal jsem se jich jako první, jestli mají ochotu reprezentovat. Všichni řekli, že stoprocentně. A druhá má otázka byla, jestli jsou ochotni se na ledě rozkrájet nebo se vymlátit. I na tohle odpovídali, že ano,“ potěšilo kouče několik týdnů po jeho inauguraci.

Zjištění, že v Helsinkách reprezentanti svá slova převedli i v činy na ledě, ho musí hřát u srdce ještě víc. Protože mančaft ukázal charakter a odhodlání nikdy se nevzdat. Hráči totiž uvěřili a na ledě si i sami ověřili, že systém, který se do nich snaží Moták dostat, opravdu funguje, pokud se bude do puntíku dodržovat.

Národní tým za každého střídání chtěl hrát aktivní hokej, v pěti lidech útočil i naopak bránil. Svou aktivitou a důrazem v obranném i útočném pásmu dostával soupeře do úzkých, takže se třeba Daniel Voženílek po turnaji nebál říct, že „dřív se Finové a Švédi pyšnili, že hokej dělají dobře, ale my ho teď zvládáme na stejné úrovni, ne-li líp. Víme, že jsme lepší hokejisti než oni.“

Zároveň Moták aktivním hokejem už po třech zápasech umlčel všechny pochybovače, jestli reprezentaci vůbec bude schopen naordinovat jiný hokej než onoho zanďoura, kterým uspěl s Třincem. Ne, reprezentace pod jeho vedením opravdu musela fanoušky bavit.

Tedy až na místy žalostnou produktivitu.

Nároďák ve všech zápasech soupeře přestřílel (Švédy 36:23, Finy 41:23, Švýcary 35:23), jenže mít v průměru pouhé dva góly na zápas z 37 střel na gólmana je tuze málo.

Moták ví, že příčinou není smůla. Už po prvním společném tréninku v Praze si posteskl, že do hráčů musí dostat větší hlad po gólech, aby byli v zakončení zabijáci. Evidentně se mu to za celý turnaj nepodařilo, byť by bylo úsměvné si myslet, že jde jen o jeho chybu, když český hokej má s produktivitou na mezinárodní scéně problémy dlouhodobě.

„Musíme být draví, důraznější v koncovce a chodit do předbrankového prostoru, kde to bolí. Když nějakou tu ránu přijmeme, budeme za to odměněni,“ říkal po souboji s Finy.

Je na něm, aby se tyto návyky pokusil do hráčů dostat, stejně jako se mu to povedlo s oním aktivním a agresivním celoplošným hokejem. Nakročeno má slušně. Jeho svěřenci hned na první akci zjistili, že systém, který jim se svými asistenty Pavlem Grossem a Richardem Králem vštěpují, nese ovoce.