Článek
Na přelomu druhého a třetího červencového týdne jste absolvoval etapy Kolem Polska. Jak se patnáct dnů před startem olympijského závodu cítíte?
Celkem fajn. Hned po závodě v Polsku jsem letěl s rodinou na Mallorku a trénuju tady ve vedru, abych se připravil na olympiádu a Vueltu. Zvykám si na podmínky. Forma se lepší každým dnem.
S výkony v Polsku jste byl spokojený?
Byl to důležitý krok k tomu, abych pozvedl formu, a celkem mi to sedělo. Jenom mě mrzelo, že jsme se rozhodli jet první etapu na kolumbijského parťáka Gaviriu, protože jsem měl slušnou šanci vyhrát. Nakonec ale slavil Martinelli od nás z týmu, což bylo fajn. Celkem jsme jako Etixx vyhráli tři etapy, takže nálada byla super.
Závod u našich severních sousedů absolvoval i Leopold König, jenž by měl být lídrem českého týmu v Riu. Řešili jste spolu, co vás čeká v Brazílii?
Ne. Uvidíme, až si okruh obhlídneme na místě. Je složité dopředu odhadovat. Maximální počet na jeden stát je pět cyklistů, takže to bude specifický závod. Těžko se odhaduje, kdo bude průběh kontrolovat, scénáře jsou různé. Dlouhodobě se říká, že to má být závod pro vrchaře. Všichni favorizují Frooma, Nibaliho a jim podobné borce. Ale třeba před čtyřmi lety byli všichni přesvědčení, že jde o závod pro spurtery, a chtěli vidět výhru Cavendishe. Jenže nakonec byl první Vinokurov a druhý Uran, tedy dva vrchaři. Uvidíme, jak se bude závod vyvíjet tentokrát.
Bude vám vyhovovat trať v Riu, kde závodníci musejí absolvovat 256 kilometrů a přes pět tisíc výškových metrů?
Mně delší závody sedí, nebojím se. Výškových metrů je strašně moc, ale je to na hodně kilometrech. Když nikdo nebude tahat ostré tempo, nebude to těžký závod. Jenže to se asi na olympiádě nestane...
Hodně se řešila zdravotní rizika spojená s brazilskou olympiádou. Vás hned po ní čeká Vuelta, program mají i další cyklisté. Neřešilo se v pelotonu, že by sportovní ředitelé týmů tlačili na závodníky, aby start odmítli?
Můžu mluvit jenom za sebe. A já jsem nic takového nezaznamenal.
Myšlenky odmítnout pozvánku do Ria jste neměl?
Samozřejmě vím, že virus zika je velké téma. Myslím, že řada věcí je o štěstí a smůle. Nemusí se stát nic v Riu a může se přihodit něco na letišti. Já to moc neřeším. Pokaždé už jenom na tréninku podstupuju dost velké nebezpečí, že mě srazí auto nebo spadnu. Takže nejrůznější hrozby neřeším, to bych trénoval jenom doma na válcích. Cyklisti mají tohle možná trošku posunuté. Jezdíme stovkou ve sjezdu, dvě stě nás na úzkých silnicích bojuje o pozici v balíku... Měl jsem několik těžkých pádů. Člověk se musí přes trable přenést.
Co pro vás osobně znamená start v Riu?
Už když jsem byl malý, tak jsme s tátou soutěže na hrách sledovali. Myslím, že olympiádou vždycky žije celý národ. Zlatá medaile nabudí každého, ať už sportovce nebo nesportovce. Pro každého reprezentanta je obrovský úspěch se na olympijské hry dostat a bojovat o dobré umístění. Doufám, že se nám českým cyklistům závod povede a někdo zajede fakt dobrý výsledek.
Absolvoval jste Tour de France, největší a nejprestižnější etapovou bitvu planety. Jak si v porovnání s ní stojí olympijský závod?
Upřímně, nevím, co mám čekat. Moc se těším! Londýn mi utekl, takže teď jsem rád za nominaci. Pro účast jsem dělal všechno. Forma by měla být dobrá. Osobně očekávám, že to pro mě bude jeden z největších sportovních zážitků.
