Článek
Co si pod touto formulací představit? Postoupit do finále? Sáhnout si na medaili? Či snad olympiádu vyhrát? „To si necháme pro sebe,“ usměje se Šindler. „To je naše tajemství,“ drží basu se svým parťákem Kašpar.
Při svém debutu pod pěti kruhy mají na koho a na co navazovat. Jejich trenér Ondřej Štěpánek startoval s Jaroslavem Volfem na čtyřech olympiádách, teď můžou mladí deblkanoisté z jeho bohatých zkušeností těžit. „Probírali jsme hodněkrát zleva zprava, na co se připravit a dát si pozor, z čeho naopak profitovat,“ ujišťuje Kašpar.
Jejich úspěšní předchůdci si z Atén 2004 přivezli stříbro, z Pekingu 2008 bronz. „Snad kromě Sydney, kdy jsem to ještě úplně moc nesledoval, jsem viděl všechny ty závody. Kluci byli pro mě vzor,“ hlásí čtyřiadvacetiletý Šindler.
Chtějí být vzory
„Vlastně by bylo fajn, kdybychom třeba teď mohli být zase my vzory pro někoho jiného, kdo s vodním slalomem začíná a řekne si, že by se na nás chtěl jednou dotáhnout a jezdit s námi,“ přeje si stejně starý Kašpar.
Jejich pozici vzoru pro mládež však mírně komplikuje snaha Mezinárodního olympijského výboru (MOV) na vyvážení počtu mužských a ženských disciplín na hrách, čemuž zřejmě padne za oběť už od příštích olympijských her právě kategorie deblkanoistů.
Tím se ale teď české jedničky zaobírat nemusejí, po čtrnácti letech společného ježdění můžou sáhnout na svůj největší úspěch. Už vyhráli mistrovství Evropy juniorů i do 23 let, triumfovat dokázali v závodě Světového poháru.
Na velkou seniorskou medaili (s výjimkou hlídek) zatím čekají, byť před dvěma lety je při mistrovství světa v americkém Deep Creeku o zlato připravila jen sporná penalizace.
Stejné olympijské lodě
Do Ria vyrazili ve čtvrtek večer, zatímco svoji deblkanoi poslali do Brazílie už s předstihem se skupinou trenéra Jiřího Prskavce. „Dorazila nepoškozená, to jsme rádi,“ hlásili s úlevou.
Stejně jako u ostatních českých slalomářů jejich bílou loď zdobí barevné linie v duchu olympijské kolekce. „Společně jsme se dohodli, abychom byli jako tým, a grafik design vymyslel z podkladů Českého olympijského výboru (ČOV). Myslím, že se to povedlo,“ říká Šindler.
Do odletu deblkanoisté trénovali v pražské Troji, dřívější cestu na olympijský kanál neplánovali.
„Byli jsme tam už třikrát a posledně nám přišlo, že máme kanál v ruce. Sice trať na začátku letošního roku trochu ztížili, ale loď se líp udržuje v rychlosti. A na posledním soustředění už jsme s trenérem museli vymýšlet pořádné kraviny, abychom měli problém trať projet,“ pochvaluje si Kašpar.
Podpora z Opavy
Těžkou šichtu zvládli na jaře, kdy v nominaci udrželi za sebou tréninkové kolegy Ondřeje Karlovského s Jakubem Jáněm, při mistrovství Evropy v Liptovském Mikuláši ani na Světovém poháru v Pau už jim finálové jízdy ale ideálně nevyšly.
„My se chystali hlavně na nominaci, pak jsme vlétli do přípravy a ty závody se nedají brát úplně jako ukazatele. Připraveni jsme dobře,“ zůstává v klidu Šindler.
Den D, kdy se stav jejich přípravy prokáže, je čtvrtek 11. srpna. Zatím v Troji je podporoval početný fanklub, v Riu je příbuzní a kamarádi poženou na dálku. „Spíš jsem všem zakázal, aby jezdili. Uspořádají v Opavě velkou akci se spoustou lidí,“ tlumočí Kašpar plány svých blízkých. „V televizi si to užijou víc než na místě, cesta je náročná,“ přitakává Šindler.
