Článek
Na olympiádě jste se představila poprvé od roku 2004, kde jste vypadla v prvním kole s Belgičankou Heninovou. Vítězný vstup v Riu s další Belgičankou je asi o to sladší, že?
Jsem strašně ráda. Snila jsem o tom, že si tady zahraju, a povedlo se. Navíc jsem vyhrála první kolo, což pro mě moc znamená. Teď se budu snažit, abych zvládla i to druhé.
Narazíte na vítězku utkání Bertensová - Erraniová. Kterou soupeřku byste brala víc?
Bertensová má výbornou sezónu, byl by to ohromně těžký zápas. A Erraniová? Tu jsem ještě neporazila, takže jí mám co vracet.
S Wickmayerovou jste strávila na kurtu skoro dvě hodiny, první set byl boj o každý míček. Překvapila vás něčím?
Ani ne. Její hra je pořád stejná. Myslela jsem si, že po vítězství ve Washingtonu bude sebevědomá. Nejpodstatnější je, jak se jí dostanu pod kůži. Dokázala jsem to a jsem za to ráda.
Zápas se neobešel bez komických vložek v podání zmatených sběračů. Co jste na to říkala?
Sběrači netušili, kdy, co a jak posílat, takže jim to musel hlavní rozhodčí vysvětlit. Obě jsme s Yaninou byly úplně paf. Mně běželo hlavou: Co se děje? Kde jsou? Šli na svačinu? Tři minuty jsme čekaly, než dostaneme míče. To bylo trošku zvláštní, ještě nikdy se mi to nestalo. Pak už se to ale naučili.
Mrzelo vás to, že organizátoři začátek turnaje zřejmě podcenili?
Byla jsem trošku v šoku, z turnajů jsme zvyklé, že všechno klape. Nešlo ale jen o sběrače, přišlo mi, že všechno kolem nebylo na sto procent připravené. Je to škoda, protože olympiáda je jednou za čtyři roky a mělo by to být tip ťop. Jak jsme ale hrály déle a déle, tak to bylo dobrý.
