Článek
„Přihlásit se mohl každý rozhodčí stejně jako na všechny další turnaje. Organizátor, v tomto případě ITF, vybral nejužší list šťastných a vyvolených, kteří se mohou zúčastnit. Praxe je nejzásadnější kritérium. V Riu se sešel výkvět světových rozhodčích, hodně sudích je i z Brazílie," vykládá dvaatřicetiletý Smíšek.
V Riu je nasazován hlavně na lajnu pro servis, kam jsou umísťování nejzkušenější a nejlepší rozhodčí. Navíc funguje jako záloha pro případ, že by vypadlo více empirových sudích.
„Zásadní odlišností je, že bydlí společně všichni zahraniční arbitři, v dalším hotelu jsou pak společně brazilští rozhodčí. Normálně při velkých turnajích jsou empiroví sudí většinou s hráči na oficiálním hotelu. Bavíme se přitom o vážených celebritách naší profese, jakou je třeba Angličan James Keothavong, jenž letos pískal finále žen ve Wimbledonu. S tím jsem byl ve čtvrtek na beachvolejbale. Jsem moc rád, že se v Riu prolínáme, protože normálně nemáme čas si pohovořit," lebedí si Smíšek.
Olympiáda pro sudí? Čest a reprezentace země
A co rozhodčí řeší, když se sejdou u večeře? „Většinou tenis," krčí rameny Smíšek. „Jde o přirozenou věc. Já jsem vždy rád, když se vypnou telefony, neřeší se tenis a mohu si lidsky popovídat s jinými rozhodčími. Pak se rozebírají běžná témata, jako kdekoliv jinde mezi chlapy," směje se Smíšek.
Cesta do hlediště beachvolejbalové arény na Copacabaně byla výjimečnou příležitostí na odreagování. Režim tenisových sudích je neúprosný. „Do olympijského tenisového centra jezdíme ráno mezi osmou a devátou hodinou, první tři dny jsem se nevracel na hotel před půlnocí. Někdy však na vybrané rozhodčí vyjde jen noční sekce zápasů, což značí práci od šesti odpoledne do půlnoci," vypravuje Smíšek.
Pro rozhodčí přitom olympiáda představuje jen otázku prestiže. „Jde o čest a vlastně reprezentaci země. Žádné finanční odměny nedostáváme. Ale protože někteří z nás nemají jiné zaměstnání, dostáváme stravné," vysvětluje Smíšek.
Rozhodcovská taštička v mimořádné permanenci
Už v průběhu měsíců před Riem dostávali tenisoví sudí instrukce emailem, přímo na místě pak došlo na závěrečné školení. „Olympijský turnaj je výjimečný zejména z pohledu umístění log sponzorů. Vše se důsledně kontroluje," říká Smíšek.
I proto mají sudí při sobě v „rozhodcovské taštičce" výbavu, která je v Riu v mimořádné permanenci. „Zahrnuje fixy, nůžky, tejpy, metr, minci, spínací špendlík, náplast, stopky, papírové kapesníčky a dva různě ohrané míče. Kdyby se jeden ztratil a místo šesti mělo zůstat pět, přičemž by náhodou nebyly v doneseném boxu, rozhodčí sadu doplní," přibližuje.
Už i v Riu byl svědkem, když se hráči museli převlékat kvůli nevyhovujícímu oblečení. „Jestliže není náhradní vyhovující tričko, operativně se logo odpárá, odstřihne či přemaluje. V minulosti se přelepovalo tejpy, ale to je nyní zakázané kvůli estetice," vykládá Smíšek.
Tenisté jsou k dobrovolným sběrečům vstřícnější
Zdaleka největším zádrhelem se v Riu ukázali sběrači míčků. „Nejde o trénované a školené sběrače, ale dobrovolníky vybrané z řad Brazilců, kteří se chtěli zúčastnit olympiády na jakémkoliv postu. A zrovna tihle měli to štěstí, nebo spíše neštěstí, že se stali sběrači při tenise. Když jsme situaci zjistili, byli jsme překvapení," přiznává Smíšek.
„Možná se to nezdá, ale sběrači jsou strašně důležitá součást hry. Podávání ručníků, posílání míčků mezi prvním a druhým servisem, rychlost podávání míčků. Jde o detaily, kterých si člověk nemusí všimnout na první pohled, ale jsou důležité. Ukazuje se, že jde o problém," upozorňuje Smíšek.
Často jsou totiž k vidění kuriózní situace, kdy se všechny míčky sejdou u sběračů na opačné straně, než je třeba, jindy zase sběrač nahání míč po kurtu už při přípravě hráče na servis nebo se přes břicho nemůže pro balónek sehnout. „Vše se oficiálně oznámilo i hráčům, kteří jsou vstřícnější. I když jim sbírá padesátiletá paní, která v životě neviděla tenis, tak jsou v pohodě. Počkají si. Kdyby se stalo na běžném turnaji, tak by reagovali podrážděně," má jasno Smíšek.
Připsal si po Londýnu 2012 druhý pomyslný olympijský start. A nejsilnější zážitek? „Je spojený se zahajovacím ceremoniálem, na nějž vyrazili všichni sudí společně. Když jsem sjel výtahem do hotelového lobby, vypadalo to jako na karnevalu. Pokud někdo nenafasoval oblečení od olympijského výboru své země, tak měl minimálně vlajku, což bylo sympatické. I ti nejváženější rozhodčí, jindy velice umírnění, byli v národních barvách. Šlo o ukázku, jak je olympiáda výjimečná."
