Článek
Jak se vám pozdává trať pro olympijský závod v Riu?
Je podobná jako v Londýně, jen je trošku těžší s jedním delším kopcem. Uvidíme, jestli bude horko. Podle předpovědi má v neděli pršet a teplota klesnout, což by bylo trošku lepší. Mně by se líbilo, kdyby se ochladilo. Klidně ať i prší, hlavně ať není totální vedro.
Zatímco před Londýnem se o vás jako adeptovi na medaili po sezóně plné zdravotních problémů nemluvilo, letos jste v jiné pozici. Je to svazující?
Ale já jsem i před Londýnem měl nejvyšší cíl. Rozdíl je v tom, že letos byl ještě vrchol v podobě mistrovství světa v Novém Městě. Další změnou bylo zranění ruky ze začátku roku, kvůli němuž jsem ztratil dva měsíce přípravy. Musel jsem ji celou převrátit. Jsem tudíž v očekávání, jak bude moje výkonnost vypadat. Doufám, že všechno klaplo a v neděli mi nic nebude chybět.
Cítíte jako obhájce olympijského zlata velkou nervozitu?
Pocity se nedají srovnávat. Do Londýna jsem přijel pro medaili, teď jsem v jiné situaci. V mém životě se hodně změnilo. Každopádně mě zlato z Londýna nějakým způsobem uklidňuje. Nejsem v pozici jako Schurter, který je poslední roky nejlepší, letos nejsilnější, ale pořád olympijské zlato nemá.
Poslední dny přípravy jste směřoval do Brazílie. Jak finální tréninkový kemp vypadal?
Šest dnů před pondělním večerním přesunem do olympijské vesnice jsem byl s týmem Specialized za Riem, kde je to blízko do kopců. Sauser měl připravené tratě, všechno obhlédnuté a naplánované. Já jsem přijel, vzal si dres a sedl na kolo. Nemusel jsem dva tři dny hledat tréninkovou trasu nebo bloudit po městě. To byla obrovská výhoda.
Ve čtvrtek jste zůstal nejdéle z českých závodníků na trati. Proč?
Najížděl jsem stopy. Je jich více. Zkoušel jsem, co bude nejlepší. Uvolnily se kameny, jinde je organizátoři vyndali, někde se trať rozšířila. Hlavně prostor finiše jsem studoval a pak pasáž čtyři sta metrů před cílem, kde je místo plné kamenů a jsou dvě nebo tři varianty průjezdu. Člověk tam může najet nebo dvě vteřiny, které mohou ve spurtu rozhodovat.
