Článek
„I se sestrou dorazily ve středu večer. Musím jim ještě koupit lístky," vyprávěl Jessen. Na začátku rozhovoru se omlouval za svoji češtinu, ale na to, že v podstatě celý život strávil v USA, zvládá mateřštinu své maminky velmi dobře.
Říčná se v roce 1994 přestěhovala do USA, kde poznala původem dánského trenéra Lorina Jessena. Syn David se jim sice v roce 1996 narodil v Brně, ale jen proto, že Říčná neměla v zámoří dořešené zdravotní potíže.
V gymnastickém prostředí Jessen vyrůstal odmala, jeho sportovní volba tak byla jasná. „Mě to vždycky bavilo. Sestře pak mamka říkala, že všichni nemusejí dělat taky, ale už jí dělá taky," usmívá se Jessen. „Odmalička jsem věděl, že mamka byla strašně dobrá gymnastka a přemýšlel jsem, že bych šel v jejích stopách," přiznává.
Snem je postup do finále víceboje
Pro českou reprezentaci se rozhodl až vloni. „Předtím jsem se dostal do Česka tak jednou za dva roky. Teď už častěji, třeba i čtyřikrát do roka," vypráví.
I jedny z posledních rad před sobotní kvalifikací víceboje dostane od své maminky. „Řekne mi, abych si to hlavně užil, protože olympiáda může přijít jen jednou za život," tuší Jessen. Pak už bude Hana Říčná jeho snahu pozorně sledovat v hledišti. „Jen při hrazdě se o mě bojí, to má vždycky ruce přes oči," usmívá se devatenáctiletý gymnasta, pro něhož by byl splněným snem postup do finálové čtyřiadvacítky.
Po olympiádě už má po ročním volnu od školy opět studijní plány, byl přijat na univerzitu ve Stanfordu, kde bude studovat medicínu. „Ale u gymnastiky zůstanu. A třeba to vyjde i za čtyři roky v Tokiu," doufá.
